Hrad Trosky je symbolem Českého ráje a jeho typickou siluetu dvou věží oddělených skalnatým sedlem zná prakticky každý. I když se hrad už před několika staletími změnil ve zříceninu, patří mezi naše nejvýznamnější památky a při putování Českým rájem jsme jej nemohli vynechat.
Z historie hradu Trosky
Hrad Trosky byl postaven v druhé polovině 14. století Čeňkem z Vartenberka. Dva sopečné kužely blízko sebe, které se vyvyšují nad okolní krajinu, byly ideálním místem pro stavbu nedobytného hradu. Na obou vrcholech skal byly vybudovány obranné a zároveň obytné věže, na východní straně širší 47 metrů vysoká věž Baba, na západní straně štíhlá 57 metrů vysoká věž Panna. Hřeben mezi nimi zaplnil opevněný vnitřní hrad s obytnými paláci. Za husitských válek i několikrát v pozdější historii hrad úspěšně odolával dobytí a také poměrně rychle střídal majitele. Panstvo ale na hradě nesídlilo už od druhé poloviny 15. století, dávali přednost hradu Kost nebo nedalekému pohodlnějšímu zámku Hrubá Skála. Bydleli tu jen úředníci spravující panství.
Úpadek a záchrana Trosek
Během třicetileté války, kdy zdejší panství vlastnil Albrecht z Valdštejna, sloužil hrad jako pevnost a v roce 1639 byl dobyt švédskými vojsky. Císařské vojsko jej o rok později dobylo zpět a takto se tu bojující strany střídaly do roku 1648, kdy Trosky po opětovném dobytí vypálilo císařské vojsko. Od té doby hrad chátral a čím dál víc se měnil ve zříceninu. V roce 1821 koupil panství s Troskami, Hrubou Skálou a hradem Valdštejnem bohatý podnikatel Jan Lexa z Aehrenthalu, který si k tomu přikoupil i šlechtické tituly hrabě a rytíř. Pod vlivem romantismu té doby se pustil on a poté i jeho syn do oprav a přestaveb svého majetku. Na Troskách nejsou tyto úpravy tak výrazné jako na nedalekém hradě Valdštejn, své plány tu ale zrealizovali jen z části. Šlo především o stavbu točitého schodiště na Pannu, které ale bylo dokončeno jen do výšky, ve které je vyhlídková plošina i dnes. Od roku 1925 je hrad majetkem státu a během minulého století prošel několika opravami, při poslední větší opravě v letech 1999 – 2000 bylo postaveno schodiště na Babu. Z vyhlídek na Babě a pod Pannou se naskýtají návštěvníkům krásné výhledy do krajiny Českého ráje.
Pověst o Panně a Babě
K Troskám se váže pověst o dvou znesvářených příbuzných, podle kterých se údajně nazývají věže Panna a Baba. Když pán z Bergenu musel odcestovat, nechal na hradě vládnout svou matku Markétu a dceru Barboru. Mezi ženami ale vypukly velké sváry, především kvůli rozdílné víře. Zatímco Markéta byla horlivá katolička, její vnučka Barbora po smrti manžela přešla na kališnickou víru. Jejich spor došel tak daleko, že se každá nastěhovala do jedné z hradních věží, aby se ani nepotkávaly. Markéta se usídlila v nižší a širší věži, Barbora ve vysoké a štíhlé věži. Ani to ale jejich vzájemnou zášť neutišilo a do širokého okolí se rozléhaly jejich každodenní hádky a nadávky, kterými se z oken věží častovaly. Tyto dohady ukončila až smrt Markéty, ale Barboře se po ní najednou tak stýskalo, že ji brzy následovala na onen svět.
Jak na Trosky?
Na Trosky se dostanete nejjednodušeji autem, parkoviště se nachází zhruba 250 metrů pod hradem. My jsme hrad měli v itineráři během našeho letního turistického pochodu Českým rájem, kdy jsme si některé části zkracovali vlakem. Vyjeli jsme z Jičína a vystoupili na zastávce Ktová. Odtud jsme pokračovali pěšky asi 3,5 kilometru po zelené značce až na hrad. Podobnou vzdálenost bychom urazili i po modré značce ze zastávky Borek pod Troskami.
A proč se hrad vlastně jmenuje Trosky? Asi se to zdá jako příhodné pojmenování pro zříceninu, ale hrad se takto jmenoval už v době své slávy. Jak už bylo řečeno, byl postaven na sopečných čedičových věžích. Ty vznikly před více než 17 miliony let, kdy si tudy našla cestu na povrch láva. Tvoří je typická černá pórovitá hornina, která se nazývá struska. A ve staročeštině se struska nazývala troska, odtud tedy název Trosky. Toto místo je velmi unikátní i geologicky, podobných čedičových sopouchů, na jakých hrad stojí, není v Evropě mnoho a nejblíže se nachází až ve Francii.
