Moravský kras je jednou z turisticky nejlákavějších oblastí Moravy a to díky mnoha jeskyním, které se tu nachází. Jednou z těch nejhezčích, do které mohou návštěvníci zavítat, je jeskyně Balcarka. Prohlídka tajemných podzemních prostor, kde až zrak přechází z krásy krápníkové výzdoby, je opravdu skvělým zážitkem.
Od paleolitu do současnosti
Jeskyně Balcarka se nachází v severovýchodní části CHKO Moravský kras, na jižním okraji městysu Ostrov u Macochy. Hned u hlavní silnice se nachází parkoviště a návštěvnické centrum s pokladnou. Samotný vchod do jeskyně se nachází o kousek výš ve svahu Balcarovy skály. Pět metrů vysoká sluj byla známá a využívaná lidmi už v dávné minulosti, jak dokládají archeologické nálezy ohnišť a nástrojů ze starší doby kamenné. V novodobé historii byla jeskyně opředena řadou legend a to až do konce 19. století, kdy se začalo s jejím výzkumem. Průlom však nastal až v roce 1923, kdy místní občan, zemědělec a poslanec Josef Šamalík pronikl do prvních podzemních prostor a po dalších průzkumech a úpravách jeskyní je v roce 1925 zpřístupnil veřejnosti. V roce 1935 pak objevil další prostory složitého dvoupatrového systému jeskyně a propojil je s původní prohlídkovou trasou. Ve vstupním prostoru jeskyně má dnes Josef Šamalík pamětní desku.
Nejbohatší krápníková výzdoba Moravského krasu
Prohlídková trasa je dlouhá 720 metrů, během kterých na návštěvníky čeká 330 schodů. Prohlídka začíná v mohutném vstupním portálu a pokračuje uměle vyraženou chodbou do prvních nevelkých prostor, kde jsou k vidění barevné sintrové náteky a stalagmity. V 10 metrů vysoké kruhové propasti jedné z Wilsonových rotund jsou stěny zdobeny krásnými sintrovými kaskádami. Odtud cesta pokračuje do Velkého Fochova dómu, který je s rozměry 65 x 20 x 15 metrů největším prostorem jeskyně Balcarka a druhým největším zpřístupněným prostorem Moravského krasu. Tady si kromě prohlídky její výzdoby poslechneme i její skvělou akustiku při hudební ukázce.
Poté vystoupáme do prostor, které se řadí mezi nejkrásnější v celém Moravském krasu. Galerie a Přírodní chodba jsou bohatě zdobené krápníkovou výzdobou, která je opravdu fascinující. V Galerii jsou to především brčka a stalaktity z nejčistějšího bílého sintru různých délek a tvarů. Stěny úzké Přírodní chodby jsou zase celé pokryté barevnými sintrovými kaskádami, které spadají z výšky 5 metrů. Odtud pokračujeme před Dóm zkázy, který vznikl zřícením stropů jeskynních pater, kolem stropu Wilsonových rotund do prostory, kde se nachází Objevitelský komín. Tudy se Josef Šámal se svými spolupracovníky poprvé dostal ze závrtu na vrchu Balcarovy skály do podzemí.
První objeveným prostorem s bohatou krápníkovou výzdobou byl dóm Popeluška. Tak jej pojmenoval sám objevitel Šamalík podle šedého zbarvení vápencové výzdoby. Nachází se tu i symbol jeskyně Balcarka, kterým je stalaktit Handžár. Krápník zahnutý do tvaru turecké šavle vznikl průvanem z komína, který vychyloval stékající vodu.
Prohlídka končí v prostoru, kde je instalováno malé muzeum připomínající význam Balcarky jako jeskyně lovců sobů a koní a taky zimoviště jeskynních medvědů. V současnosti je jeskyně Balcarka důležitým nocovištěm netopýrů, proto bývá od prosince do února uzavřená. Na začátku návštěvnické sezóny v březnu jsou tu ještě v hojném počtu k vidění spící a poletující vrápenci malí, kteří patří ke zdejším nejpočetnějších druhům.
Další výlet za krásami podzemí
Balcarova skála s jeskyní Balcarka se nachází na východním okraji Suchého žlebu, kudy se můžete vydat za dalšími krásami podzemí Moravského krasu i jeho přírody. Suchý žleb je asi 5 kilometrů dlouhý krasový kaňon, který vede od Balcarky ke Skalnímu mlýnu. Tady se setkává s Pustým žlebem, ve kterém se nachází krásná Kateřinská jeskyně a také nejznámější a tuisticky nejlákavější Punkevní jeskyně s plavbou lodí po podzemní říčce Punkvě a s hlubokou propastí Macocha.
Ačkoliv znám jeskyně v Moravském krasu docela dobře a ve většině jsem byla na prohlídce už vícekrát, Balcarku jsem dosud míjela. Teď už ale vím, že i do ní se ráda nejednou vrátím, protože její krásná výzdoba je fascinující.
