Křišťálově čistá voda, majestátní štíty hor kolem a místy svěží zelená tráva, to je obrázek Batizovského plesa, který se mi při loňské letní dovolené ve Vysokých Tatrách nejvíce vryl do paměti a hlavně do srdce. Náročnější výšlap za touto krásou stál rozhodně za to.
Batizovské pleso leží v nadmořské výšce 1884 metrů na začátku Batizovské doliny. Toto karové ledovcové pleso je s rozlohou necelého 3,5 hektarů desátým největším plesem ve slovenských Tatrách. Na délku má 288 metrů a na šířku 160 metrů, jeho maximální hloubka dosahuje 12 metrů. Tvoří ho Batizovský potok přitékající z nedalekého pramene a pokračující pak dále do údolí, kde se u města Svit stéká s Velický potokem, který tvoří jeden z přítoků řeky Poprad. Nad Batizovským plesem se vypínají tatranští velikáni. Napravo je to Dromedárov chrbát, Kotlový štít a za ním Gerlachovský štít, s výškou 2654 m n.m. nejvyšší vrchol Vysokých Tater i celých Karpat. Vlevo se táhne hřeben Končistá a na severu uzavírá dolinu Popradský Ledový štít, Kačací štít, Batizovský štít a Zadný Gerlach.
Výšlap z Vyšných Hágů
Nejkratší trasa k Batizovskému plesu vede z osady Vyšné Hágy, odkud jsme se vydali i my. Ze Štrbského plesa, kde jsme byli ubytovaní, je to sem dvě zastávky tatranskou električkou. Na vlakové stanici jsme se napojili na žlutou turistickou trasu, která vede až nahoru k plesu. Vzdáleností je to zhruba 5 kilometrů, ale s převýšením 812 metrů. Zabrat by nám to mělo podle rozcestníku asi jeden a půl hodiny, podle online mapy něco přes dvě hodiny, ale my počítáme raději zhruba se třemi hodinami, což se nakonec ukázalo pro nás nejreálnější. Přece jen nejsme velcí horalové a taky se rádi zastavujeme a kocháme malebnou krajinou.
Cesta nejdříve stoupá lesem, poté následují vyšší kamenité partie s kosodřevinou, kde se otevírají krásné výhledy. Těsně pod plesem vytváří Batizovský potok kaskádu vodopádů. Cesta k nim nevede a lze je obdivovat jen z dálky na trase k plesu, ale i tak je to skvělý pohled, který si užíváme v závěrečné fázi stoupání a pak znovu po cestě dál na protějším svahu.
Pokračování po tatranské magistrále
Batizovské pleso bylo pro nás netrénované horaly náročnějším výšlapem, o to krásnější pocit byl spatřit jej a užít si chvíli přítomnosti tady. Silný studený vítr nás ale brzy přesvědčil, abychom pokračovali v cestě po červené tatranské magistrále a původně plánovanou pauzu na svačinu si dali až o kus dál v závětří. Tatranská magistrála tady vede z Popradského plesa, prochází kolem Batizovského plesa a pokračuje na Sliezský dom u Velického plesa, kam jsme měli namířeno. Jen jsme se ještě zdrželi u menší sněhové plotny, které se syn nemohl nabažit. Přece jen plácat se ve sněhu na začátku července je prostě prima :-). Celou cestu po magistrále jsme si užívali báječné výhledy na horské štíty a do Popradské kotliny, kterých je těžké se nabažit.
