Praděd je jedním z našich oblíbených míst, kam se vydáváme v létě i v zimě téměř pokaždé, když trávíme nějaký čas v Jeseníkách. V jeden únorový den jsme se sem vypravili hned brzy ráno a bylo to skvělé rozhodnutí. Hory jsme měli téměř pro sebe a užili jsme si překrásné scenérie.
Brzy ráno na Praděd
Na Praděd, nejvyšší horu Jeseníků a taky Moravy a Slezska, vede více cest. Ta nejjednodušší je dojet až na Ovčárnu a odtud pokračovat pěšky. Výjezd ze sedla Hvězda nad Karlovou Studánkou na parkoviště u horského hotelu Ovčárna je řízen kyvadlově, vždy v celou hodinu se vyjíždí nahoru a o půl se sjíždí. V ceně výjezdu je i parkování na Ovčárně, kde je ale omezená kapacita. Jinak se dá zaparkovat také na Hvězdě a na Ovčárnu dojet autobusovou dopravou.
Východ slunce nad Ovčárnou
My jsme se tentokrát vypravili hned na první výjezd v sedm ráno, takže jsme s parkováním nahoře neměli problém. Odměnou za brzké ranní vstávání nám byl nádherný východ slunce, který jsme si po cestě od Ovčárny užívali. Barevné představení nad obzorem za námi a do růžova nasvícený Praděd rozhodně stály za to. A navíc jsme v tuto denní dobu měli hory skoro pro sebe.
Pomalu se probouzející krajina v klidném mrazivém ránu byla balzámem pro oči i pro duši. Celá zhruba 3,5 kilometru dlouhá cesta s mírným stoupáním bývá uhrabaná rolbou (včetně běžkařské stopy), široká a pohodlná. Pohodovou chůzí s přestávkami na focení a horký čaj jsme tak byli za hodinku nahoře. Po cestě jsme takto ráno potkali jen několik pěších a běžkařů (a jednoho cyklistu!) a zpátky jsme šli v době, kdy tu ve všední den také ještě nebylo moc lidí.
Vysílač a rozhledna Praděd
Už v horní části výstupu a pak z vrcholu Pradědu se otevírají fantastické výhledy. Ještě lepší výhledy přímo z ptačí perspektivy se pak nabízí z rozhledy. Na vrcholu Pradědu stojí od roku 1980 televizní vysílač, který je zároveň rozhlednou a turistickým zázemím s ubytováním a restaurací. Věž se tyčí do výšky 146,5 metru a je tak nejvyšším pevným uměle vytvořeným bodem v Česku. Rozhledna otevírá za pěkného počasí a slušné viditelnosti každý den v osm hodin, takže jsme se mohli jít hned pokochat.
Vyhlídka do všech světových stran
Dostat se do krytého vyhlídkového prstence ve výšce 73 metrů nestojí žádnou námahu, nahoru se jezdí výtahem. Kruhová vyhlídková plošina má po celém obvodu velká okna, která nabízí rozhledy do všech světových stran. V zimě bývá část oken zamrzlá, ale i to má své kouzlo. Kde není příliš vidět do kraje, můžete se místo toho třeba pokochat uměním přírody malovat překrásné ledové obrazce.
Z Pradědu dolů na bobech
Celou cestu nahoru na Praděd za sebou syn táhl boby a těšil se, až na nich konečně bude moct jet dolů. V některých úsecích od vrcholu mu to jelo pěkně, jinde musel zapřáhnout tátu nebo popojít po svých, ale užil si legraci a to bylo hlavní. Boby nebo jiné přibližovadlo pro děti můžeme doporučit, je to pro ně fajn motivace a zážitek. I když v pozdější denní době a hlavně o víkendech proudí nahoru i dolů dost lidí pěšky nebo na běžkách a bude to chtít více obezřetnosti při jízdě.
Praděd je krásný v každém ročním období. Moc rádi chodíme na Praděd v létě, kdy se můžeme kochat krásnou jesenickou přírodou. Ale v zimním kabátě je to tu ještě o fous pohádkovější.
