Na pražské Malé Straně, jen kousek od Karlova mostu, stojí kostel Panny Marie Vítězné, který ukrývá jednu z nejznámějších náboženských památek v České republice. Pražské Jezulátko, drobná soška zobrazující Ježíše jako malé dítě, přitahuje návštěvníky a poutníky z celého světa. Proslavila se nejen zázraky, které jsou jí připisovány, ale také bohatou sbírkou šatiček, do nichž je pravidelně převlékána.
Kostel jsme navštívili během zářijového výletu do Prahy. Kromě samotného Jezulátka jsme si prohlédli také malé muzeum, kde jsou vystaveny jeho historické oděvy a další dary. Za nenápadným vstupem do kostela se tak skrývá překvapivě zajímavý příběh, který sahá až do 16. století.
Kde najdete Pražské Jezulátko
Kostel Panny Marie Vítězné, ve kterém je Pražské Jezulátko umístěno, stojí v Karmelitské ulici na Malé Straně, nedaleko Malostranského náměstí. Díky své poloze ho můžete snadno zařadit do procházky historickým centrem Prahy. V docházkové vzdálenosti se nachází například Karlův most, ostrov Kampa nebo Petřín. Přímo před kostelem se nachází tramvajová zastávka Pražské Jezulátko, která do konce června 2025 nesla název Hellichova. Od zastávky je to ke vstupu do kostela jen několik kroků. Při rozsáhlé rekonstrukci prostranství před kostelem vzniklo v roce 2025 nové návštěvnické centrum, které se nachází přímo pod vstupní terasou. Jeho součástí je prodejna suvenýrů s předměty připomínajícími Pražské Jezulátko, odpočinkový prostor a veřejné toalety. Z prodejny je také možné projít do kostela vedlejším vstupem.
Historie kostela Panny Marie Vítězné
Historie kostela Panny Marie Vítězné začíná v letech 1611 až 1613, kdy zde němečtí luteráni vybudovali chrám zasvěcený Nejsvětější Trojici. Patřil k prvním barokním stavbám v Praze a původně vypadal jinak než dnes. Hlavní vchod se nacházel na straně směrem k Petřínu a oltář byl orientován k východu. Po bitvě na Bílé hoře se situace změnila. V roce 1624 daroval císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů, kteří jej zasvětili Panně Marii Vítězné. Během následné přestavby byla obrácena jeho orientace a vzniklo nové průčelí směrem do Karmelitské ulice. Vedle kostela byl vybudován také klášter. Teprve v roce 1628 získali karmelitáni od Polyxeny z Lobkovic sošku malého Ježíše, která se později proslavila jako Pražské Jezulátko. Kostel se díky ní postupně stal významným poutním místem.
Pražské Jezulátko a jeho příběh
Kdy a kde přesně Pražské Jezulátko vzniklo, není dodnes jisté. Nejčastěji se jeho původ spojuje se Španělskem 16. století. Podle jedné z legend se malý Ježíš zjevil mnichovi, který následně vytvořil sošku podle jeho podoby. Jiná legenda spojuje Jezulátko se svatou Terezií z Ávily. Přesné okolnosti jeho vzniku však nejsou známé. Do Čech se soška dostala v roce 1556 zásluhou španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara, která se provdala za Vratislava z Pernštejna. Později ji jako svatební dar předala své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta Jezulátko v roce 1628 věnovala bosým karmelitánům, kteří působili v kostele Panny Marie Vítězné.
Osud sošky však nebyl vždy poklidný. Během třicetileté války, v roce 1631, obsadila Prahu saská vojska a klášter byl vypleněn. Jezulátko bylo poškozeno a několik let leželo zapomenuté mezi odloženými věcmi. Teprve v roce 1637 ho objevil karmelitánský kněz Cyril od Matky Boží. Sošce chyběly obě ruce, které se později podařilo obnovit. Právě s otcem Cyrilem je spojena legenda, podle níž ho Jezulátko při modlitbě požádalo o navrácení rukou a přislíbilo mu za to požehnání. Postupně se začaly šířit zprávy o zázračných uzdraveních a vyslyšených prosbách. Úcta k Jezulátku rostla a v roce 1655 byla soška slavnostně korunována pražským biskupem. Zpočátku bylo Jezulátko umístěno v klášterních prostorách, později v jedné z bočních kaplí kostela. Na své dnešní místo, na oltář v pravé části chrámové lodi, bylo přeneseno v roce 1741. Postupem času se jeho věhlas rozšířil daleko za hranice českých zemí, zejména do Španělska, Itálie, Latinské Ameriky a na Filipíny.
Šatičky a korunky Pražského Jezulátka
Jednou z největších zajímavostí Pražského Jezulátka je tradice jeho oblékání, která se udržuje již několik staletí. Soška má bohatě zdobené šaty, pláštík a na hlavě korunku. Ta ovšem není nasazena přímo na její hlavě, ale je upevněna samostatně těsně nad ní. Šatník Jezulátka dnes čítá přibližně 300 oděvů, z nichž mnohé pocházejí z různých koutů světa. Většinou jde o dary věřících, kteří je věnovali jako projev úcty nebo poděkování. Některé šatičky jsou staré několik století, jiné vznikly teprve v posledních desetiletích. Mezi nejvzácnější oděvy patří šatičky darované císařovnou Marií Terezií, které si návštěvníci mohou prohlédnout v malém muzeu Pražského Jezulátka. Nachází se v kostelní věži, kam se vstupuje po točitém schodišti vpravo od hlavního oltáře, a vstup do něj je zdarma. Expozice představuje výběr z rozsáhlého šatníku Jezulátka včetně historických oděvů a darů z různých zemí světa.
Jezulátko se pravidelně převléká podle období církevního roku. V adventu a postní době nosí fialové šaty, o Vánocích a Velikonocích bílé a v liturgickém mezidobí zelené. Červená barva se používá například o svatodušních svátcích. Při zvláštních slavnostech se objevují také další barvy, například zlatá nebo modrá. O převlékání sošky se starají sestry karmelitky Dítěte Ježíše. Jezulátko má také několik historických korunek, z nichž původní ze 17. století se nedochovaly. Jednu z novějších korunek mu při návštěvě Prahy v roce 2009 daroval papež Benedikt XVI.
Interiér kostela Panny Marie Vítězné
Kromě samotného Pražského Jezulátka stojí za pozornost také barokní interiér kostela Panny Marie Vítězné. Hlavní oltář zdobí obraz Panny Marie Vítězné a po stranách chrámové lodi se nachází několik bočních oltářů. Jeden z nich, na pravé straně kostela, je zasvěcen právě Pražskému Jezulátku. Součástí výzdoby jsou také sochy světců, obrazy a bohatě zdobená kazatelna.
Kromě pravidelných bohoslužeb se v kostele konají také mimořádné mše pro skupiny poutníků, často ze zahraničí, které přijíždějí i s vlastním knězem. Při naší návštěvě právě probíhala mše ve španělštině pro skupinu španělských věřících, a tak jsme se na podrobnější prohlídku kostela vrátili ještě jednou později.
