Fascinující ocelový svět Vítkovických železáren je velkým turistickým lákadlem Ostravy. Dolní Vítkovice ožily na počátku tisíciletí v nové podobě a přináší poznání a zábavu pro malé i velké. Já jsem se na jejich návštěvu velmi těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Dolní oblast Vítkovice leží na jihu Ostravy a tvoří její typické panorama přezdívané „Ostravské Hradčany“. V roce 2002 se bývalý průmyslový areál, zahrnující důl Hlubina, koksovny a vysoké pece železáren, stal národní kulturní památkou a je také zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO. Tato unikátní industriální památka rozhodně stojí za vidění.
Trocha historie
Historie železáren ve Vítkovicích se začala psát na konci roku 1828. Tehdy dal podnět k jejich založení olomoucký arcibiskup Rudolf na základě návrhu Františka Xavera Riepela, hutního odborníka a stavitele železnic. Vedla ho k tomu plánovaná Severní dráha císaře Ferdinanda, železnice z Vídně do Polska, přesněji do oblasti polských solných dolů. Na vybudování železnice bylo potřeba velké množství kolejnic, tedy i železa k jejich výrobě. A právě v oblasti Vítkovic a okolí se nacházely všechny potřebné suroviny. Provoz Rudolfovi huti byl zahájen v září roku 1930, kdy byla zapálena první pudlovací pec. V ní se surové železo, které bylo z počátku dováženo z nedaleké huti ve Frýdlantu, zahřálo a za vysoké teploty byl spalován přebytečný uhlík, aby byl výsledný kov pevnější. Další rok následovala koksovna a v roce 1836 byla zapálena první vysoká pec na koks. Byla vůbec první pecí v rakouském císařství, která vyráběla železo pomocí koksu.
Majitelem železáren tehdy byl významný vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild, pod jehož vlivem nastal jejich velký rozmach. Stavěly se další pece, otevíraly se nové uhelné doly, přibývalo zakázek i zaměstnanců. Pro ty nechal Rothschild stavět domky i nemocnici. V roce 1873 se do Vítkovických železáren majetkově zapojili bratři Gutmannové, kteří koupili 49 % podíl. Bratři Gutmannové vlastnili firmy spravující doly s kvalitním uhlím, které znamenalo dobrou výchozí surovinu pro výrobu kvalitního železa. V prvních desetiletích 20. století Vítkovice vyráběly široký sortiment železárenských a strojírenských výrobků.
I přes nacistickou éru za 2. světové války a následné zestátnění v roce 1945 se huť postupně rozrůstala až do roku 1962, kdy byla zapálena poslední šestá pec. V dalších třech desetiletích ale nastalo snížení odbytu železa, což vedlo k obrovským finančním problémům a útlumu provozu. Poslední odpich, tedy vypuštění surového železa z vysoké pece, byl proveden 27. 9. 1998 na peci č. 1, poslední aktivní peci Vítkovických železáren. Celý průmyslový podnik byl následně rozdělen a privatizován. Bývalá koksovna a vysoké pece včetně jejich technického vybavení a důl Hlubina byly v roce 2002 vyhlášeny národní kulturní památkou. Vznikl tak areál Dolní oblast Vítkovice, který byl postupně zrekonstruován a otevřen pro veřejnost.
Prohlídka vysoké pece a Bolt Toweru
Z nabídky prohlídkových okruhů jsme si vybrali Vysokopecní okruh včetně návštěvy Bolt Tower. Tato unikátní nástavba vybudovaná na vrcholu vysoké pece je hlavním symbolem Dolní oblasti Vítkovice. Věž pokřtil světový rekordman, atlet Usain Bolt. Nejmenuje se ale podle něj, jak by se mohlo zdát. Slovo Bolt znamená v překladu šroub a právě tvar šroubovice nástavba připomíná. Bolt Tower je nejvyšším bodem ve městě, pec s nástavbou dosahuje výšky téměř 80 metrů. Ve výšce 71 metrů nad zemí se nachází střešní vyhlídková terasa. V prosklené nástavbě je v provozu kavárna a klub a kolem ní se vine šroubovitý ochoz až do výšky 77 metrů.
Během zhruba hodiny a půl trvající prohlídky jsme se dozvěděli vše o historii Vítkovických železáren i výrobě surového železa. Nejdříve jsme se prošli kolem vysoké pece, poté se svezli skipovým výtahem, který dříve vozil suroviny do vsádky pece, a následoval výšlap na Bolt Tower. Z vyhlídkové terasy se nám otevíral krásný výhled na Vítkovický areál, celou Ostravu i široké okolí. Jakmile jsme si poslechli výklad a pokochali se výhledy z terasy, dostali jsme možnost volného rozchodu na necelé půl hodiny, kdy jsme si mohli zajít (nebo vyjet výtahem) do vyšších pater věže. Následoval sestup dolů, během kterého jsme se podívali i do nitra vysoké pece a do míst, kde probíhal odpich železa.
