Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku je významným poutním místem. A také velmi krásnou monumentální stavbou, která dominuje okolí Olomouce. Majestátní průčelí a překrásné interiéry tohoto barokního skvostu sem lákají tisíce turistů. Pro poutníky pak má největší význam vzácný reliéf Panny Marie s děťátkem vystavený v interiéru, který je považován za paládium, tedy posvátnou ochranu, oblasti Haná.
Svatrý Kopeček leží zhruba 7 kilometrů severovýchodně od centra Olomouce. Dříve byl samostatnou obcí, nyní je olomouckou mětskou čtvrtí. Nadmořská výška kopce činí 393 m.n.m. a v rovinatém okolí je bazilika na jeho vršku zdálky viditelná. Stejně tak je od baziliky i přes vzrostlé stromy krásný výhled dolů na město.
Kaple zasvěcená Panně Marii
Historie svatostánku na Svatém Kopečku, dříve nazývaném Svatá Hora, se začala psát v první polovině 17. století. V letech 1629 – 1633 tu nechal olomoucký měšťan a bohatý obchodník s vínem Jan Andrýsek postavit malou kapli zasvěcenou Panně Marii. Na zalesněném kopci nedaleko Olomouce našel místo, které mu údajně ve snu ukázala právě sama Panna Marie. Pozemek tehdy patřil Klášteru Hradisko v Olomouci, který se stavbou souhlasil a ujal se duchovní správy kaple. Na konci třicetileté války byla kaple zapálena švédským vojákem, pro svou velkou oblibu u poutníků však byla brzy obnovena. Nedlouho poté ale bylo jasné, že zvyšující se počet návštěvníků už nemůže tato malá kaple uspokojit.
Zájem poutníků znamenal rozkvět
V letech 1669 – 1679 tak na jejím místě premonstráti vybudovali nový kostel Navštívení Panny Marie, jehož autorem byl pravděpodobně slavný architekt Giovanni Pietro Tencella. Počet poutníků navštěvujících každoročně toto svaté místo i dále raketově rostl. V době po vysvěcení kostela jich bylo zhruba 50 tisíc, o dvacet let později už kolem 120 tisíc ročně. Také počet zde působících kněžích vzrostl z původního jednoho na dvacet. Za rok se tu odsloužilo přes šest tisíc mší. To vedlo k potřebě kostel ještě rozšířit. V první polovině 18. století proto došlo k několika přestavbám, nejdříve vznikly reprezentativní a obytné budovy po stranách chrámu a následně byl upraven i jeho interiér. Kolem chrámu a hospodářského dvora také postupně vyrostla malá osada.
Sláva netrvá věčně
Po období rozmachu ale přišel zlom. V roce 1784 byl výnosem císaře Josefa II. zrušen klášter Hradisko, mateřská základna Svatého kopečku. Tam byla sice o rok později zřízena samostatná fara, ale po josefínských reformách byly poutě zakázány, hospodářský dvůr byl zkonfiskován a špitál zrušen. Kvůli nedostatku financí začal kostel i celý areál brzy chátrat. V roce 1846 se sem ale naštěstí vrátili premonstráti a celý areál obnovili. Přišli ze strahovského kláštera, který tehdy duchovní správu Svatého Kopečku převzal.
Komunistický režim
V minulém století zažil kostel největší ohrožení při osvobozování v roce 1945, kdy jej zasáhly střely procházející Rudé armády a zachvátil jej i požár. Naštěstí ale nebyl tak rozsáhlý, aby chrám zdevastoval. Hned v následujících letech proběhly jeho opravy. Ale pak přišel rok 1950, kdy odtud byli na příkaz komunistického režimu násilně odvedeni řeholničtí kněží a řádové sestry. Následujících 40 let zajišťovali duchovní správu chrámu diecézní kněží, ale zbytek budov byl využit pro internátní a dětské domovy a pro ústav pro děti s vadami sluchu a řeči. Až po roce 1990 se sem opět vrátili premonstráti ze Strahova a postupně znovu zvelebili celý areál.
Čestný titul bazilika minor
V roce 1995 na Svatý Kopeček zavítal papež Jan Pavel II., což byla asi nejvýznajmější událost v historii poutního místa. Papež při své návštěvě chrámu udělil čestný titul bazilika minor. V posledních dvou desetiletích probíhala rozsáhlá stavební a restaurátorská obnova areálu, který se tak může pyšnit zase svou původní dechberoucí krásou.
Impozantní exteriér
Poutní areál na Svatém Kopečku tvoří chrám, obytné budovy, hospodářské budovy a ambit s kaplí. Majestátní průčelí baziliky umocňují dvě 45 metrů vysoké věže s hodinami. K chrámu přiléhají z obou stran rezidenční budovy, na jejichž římsách stojí 12 apoštolů a dva světci. Celková délka průčelí tak činí impozantních 97 metrů. Kolmo na severní a jižní rezidenci navazují jednopatrová křídla a areál uzavírá půlkruhový ambit s kaplí Jména Panny Marie uprostřed. Kolem vnějších zdí jižního křídla stojí řada malých prodejních stánků, které byly pro toto místo typické už v 18. století.
Dechberoucí interiér
Ohromující je i interiér chrámu. Hlavní loď s osmi bočními kaplemi je zakončena presbytářem. Nad křížením hlavní a boční lodi se klene velká prosvětlená kupole. Výzdoba interiéru chrámu proběhla ve dvou etapách a podílelo se na ní mnoho italských i místních umělců. Během výstavby chrámu byla v letech 1675-1679 vyzdobena klenba plastickými štuky a freskami. Výzdoba interiéru od hlavních říms dolů pak proběhla postupně mezi lety 1722 – 1738.
Díky své poloze na kopci a ohromným rozměrům je svatokopecká bazilika vidět opravdu zdaleka. Zajímavostí je, že hlavní osa kostela nesměřuje z východu na západ, jak bývá zvykem, ale je trochu pootočena. Záměrem stavitelů totiž bylo, aby tato podélná osa směřovala k mateřskému kláštěru Hradisko. Ten je dnes vojenskou nemocnicí, ale doporučuji se zajet podívat i k němu. Je také velmi krásnou stavbou hodnou obdivu. Svatý Kopeček je dnes také známý svou zoologickou zahradou, jejíž areál se rozprostírá nedaleko poutního místa.
