Sněžku jsem měla už dlouho na seznamu míst, kam se jednou prostě musím podívat. A letos v létě to konečně vyšlo. Na letní dovolenou v Krkonoších jsem se hodně těšila a právě Sněžka byla tím hlavním cílem. Naším plánem bylo vyjet až nahoru lanovkou, pokochat se výhledy a dolů pak sejít pěšky. Nakonec to sice dopadlo trochu jinak, ale jsem za to ráda. Cesta i cíl byly báječným zážitkem, který si ráda zopakuji. Ty výhledy do okolí byly dechberoucí.
Sněžku asi není třeba příliš představovat. Už na základní škole jsme se všichni učili, že je s výškou 1603 m.n.m. (dříve se udávalo 1602 m.n.m.) nejvyšší horou České republiky. A také, že ji najdeme na severu Čech v pohoří Krkonoše a přes její vrchol prochází hranice České republiky a Polska.
Lanová dráha na Sněžku
Obvyklým výchozím bodem na Sněžku je město Pec pod Sněžkou. Na jeho severním konci, v Úpském údolí, najdete velké parkoviště a kousek za ním stanici lanové dráhy. Lanová dráha Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka jezdí už od roku 1949. Původně šlo o sedačkovou lanovku s přestupní stanicí na Růžové hoře. V provozu byla do roku 2012, kdy se už stavěla nová kabinková lanovka spuštěná v následujícím roce. Trasu překonávají pořád dvě na sobě nezávislé lanové dráhy, kabinka ale může přecházet z jedné na druhou. Při cestě na Sněžku tak není třeba přestupovat.
V letních měsících bývá Sněžka velmi frekventovaným místem a na lanovku se stojí dlouhé fronty. Dobré je proto vyrazit hned ráno, otevírá se v osm hodin. My jsme ke spodní stanici dorazili kolem půl deváté a lidí před námi bylo zatím jen na pár minut čekání. Před pokladnou jsme ale zjistili, že horní část lanovky nejezdí z důvodu silného nárazového větru. Počasí se na naší nejvyšší hoře mění rychle a zastavení horní části lanovky není až tak neobvyklé. Vzdát výlet jsme ale nechtěli, takže jsme se rozhodli vyjet na Růžovou horu a zbytek dojít pěšky.
Z Růžové hory na Sněžku
Z Růžové hory je to na vrchol Sněžky 2,5 kilometru s převýšením asi 300 metrů. Z toho zhruba 1,5 kilometru vede lesem po příjemné široké cestě, s mírným stoupáním a poté klesáním do Růžovohorského sedla. Odtud už následuje kilometrové prudší stoupání. Cesta ze sedla na vrchol Sněžky se klikatí po jejím úbočí a tvoří ji větší kamenné schody. Výšlap je sice oproti jízdě lanovkou náročný, ale pro alespoň trochu fyzicky zdatné určitě není problém jej zvládnout. I naše malá čtyřletá kamarádka jej v pohodě dala.
Nakonec jsme byli všichni rádi, že horní část lanovky nejela, protože už samotná cesta nahoru byla skvělým zážitkem s krásnými přírodními scenériemi. Vítr hnal velkou rychlostí mraky po obloze a měnil pohledy na okolní krajinu. V jednu chvíli se vrchol hory utápěl v mracích a za chvíli jej zalévalo slunce. Bylo fascinující tuto hru počasí pozorovat.
A úchvatné to bylo i na vrcholu. Mraky se hnaly směrem z Obřího dolu a přelévaly se dolů do polských rovin. Každou chvíli tak byl pohled do krajiny jiný. Během hodiny strávené nahoře se mraky téměř rozplynuly a otevřel se nám nádherný výhled do Obřího dolu, který ve mě zanechal největší dojem.
Stavby na vrcholu Sněžky
Skalnatý vrchol Sněžky je poměrně rozsáhlý a stojí na něm několik staveb. Na polské straně je to kaple sv. Vavřince a Polská bouda, na české straně Česká poštovna a horní stanice lanové dráhy.
Kaple sv. Vavřince
Nejstarší stavbou je kaple sv. Vavřince, která byla postavena už v letech 1665 – 1681. Dřevěnou rotundu nechal postavit slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch. Bohoslužby v ní probíhaly pravidelně pětkrát ročně. Roku 1810 ale byla uzavřena a poté dalších 40 let sloužila jako příležitostný útulek a hospoda, než byla v roce 1854 znovu vysvěcena. Několikrát ji poté ale poničil požár a vyžádala si opravy, poslední z nich prošla v roce 1999. Tehdy byla zpevněna a zateplena, dostalo se jí také nového oltáře a byly zrestaurovány její nástěnné malby. Několik metrů západně od kaple se nachází nejvyšší bod Sněžky, leží tedy na polské straně hory.
Polská bouda
Těsně u hranice s Českou republikou stojí budova Polské boudy. Historie původní boudy sahá do roku 1850, kdy ji nechal postavit Jindřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. O sedm let později boudu poničil požár, ale byla obnovena a sloužila až do druhé poloviny 20. století, kdy ji nahradila současná stavba. Ta byla postavena v roce 1976 podle návrhu architekta Lipińského. Horský hotel má podobu létajících talířů stojících na sobě a od začátku v něm kromě zázemí pro turisty fungovala i polská meteorologická observatoř. V roce 2009 se horní disk částečně zřítil pod náporem sněhu, ale stavba byla brzy opravena. Jenže kvůli svému špatnému technickému stavu potřebuje daleko větší opravu. Od roku 2015 je proto Polská bouda uzavřena a čeká ji rekonstrukce, na kterou ale zatím nejsou peníze. Občerstvení si tu tedy žádné nedáte.
Česká poštovna Anežka
Česká poštovna je další výraznou stavbou na Sněžce. Od roku 2007 stojí na místě původní České boudy. Její prosklená budova s dřevěnými okenicemi, kterou pojí se zemí pouze dvanáct patek, je moderní a velmi zajímavá. Na její severní straně se nachází točité schodiště vedoucí na střechu, která slouží jako vyhlídka. Česká poštovna Anežka, jak zní celý její název, má PSČ 542 91. Můžete tu koupit pohledy a rovnou je odeslat, pořídit si suvenýry na památku nebo si dát něco k pití a na zub. Občerstvení najdete také ve stanici lanové dráhy, poslední z budov na vrcholu Sněžky.
Teplá káva v poštovně přišla před cestou dolů vhod. Sice byl konec července, ale teplota nahoře dosahovala pouhých 9°C, vítr foukal opravdu studený a v nárazech s námi docela cloumal.
Rozhlédnout se do širokého okolí z vrcholu Sněžky bylo dlouho na mém seznamu „must have“ a jsem moc ráda, že jsem si to konečně splnila. Každopádně to ale nezmírnilo mou chuť se sem vydat, chtěla bych tuto královnu našich hor vidět i v jiných ročních obdobích. Takže na seznamu přání zůstává, jen už budu vědět, jaká krása mne tu čeká 🙂
Po hodince nahoře jsme se vydali na cestu dolů, ostatně už se to tu začínalo dost plnit lidmi. Z české strany jich tolik nebylo, přece jen bez horní části lanovky dost návštěvníků výlet vzdalo. Ale z polské strany provoz docela houstl. O tom se ale rozepíšu víc v pokračování. I cesta Obřím dolem ze Sněžky byla totiž nádherná.
