Jedním z nejlepších zážitků loňského roku byl výlet na Sněžku. Na tuto dominantu Krkonoš vede více cest, ta nejhezčí se však vine Obřím dolem, jak jsem se před naším výletem dočetla. Ale protože jsme se nahoru chtěli nechat vyvézt lanovkou, naplánovali jsme si tuto trasu až na cestu zpátky. Obří důl sliboval další krásné výhledy a tomu jsme nemohli odolat.
Výlet na Sněžku byl velmi povedený, i když neprobíhal přesně podle plánu. Cesta nahoru lanovkou úplně nevyšla, část jsme šli nakonec pěšky, jak jsem psala v minulém článku Sněžka – okouzlující královna našich hor. Ale nádherné výhledy shora byly tou nejlepší odměnou za trochu námahy. Cesta dolů ze Sněžky zpátky do Pece pod Sněžkou pak už vyšla podle plánu. Čekalo nás 7,5 kilometrů chůze krásnou přírodou, během kterých jsme sestoupili o 820 výškových metrů níž.
Ze Sněžky do Obřího sedla
Jakmile jsme se na vrcholu Sněžky dost pokochali, vyrazili jsme dolů do Obřího sedla, kde stojí Slezský dům. Na výběr jsou dvě trasy, červená a modrá. Můžete sem sejít kratší a strmější cestou s kamenitými schůdky, která vede podél polské hranice. Nebo se vydat o necelý kilometr delší oklikou pozvolněji klesající a docela širokou kamenitou cestou, která vede nejdříve po české a poté polské straně oddělené od sebe Obřím hřebenem. My jsme zvolili druhou variantu. Šlo se tak lépe, nebylo na ní tolik lidí a výhledy na Obří hřeben také stály za to.
Slezský dům v Obřím sedle
Kolem Slezského domu bylo dost rušno, hodně lidí přicházelo od polské lanovky pod vrcholem Kopa, která je odsud vzdálená necelého 1,5 kilometru jen s velmi mírným stoupáním. Vede sem také pěší cesta z polské strany, což je asi 6 kilometrů dlouhé prudší stoupání od města Karpacz. Když právě po této cestě sejdete jen kousek k první zatáčce, otevře se vám ještě hezčí výhled na Kociol Lomniczki, úbočí Sněžky na jedné a Kopy na druhé straně spadající prudce dolů do polských rovin.
Slezský dům je horskou chatou, která funguje jako hostel a restaurace s barem. Chtěli jsme si tu tedy dát něco dobrého, ale množství lidí venku i uvnitř nás odradilo. Tak jsme raději snědli zbytek vlastní svačiny, chvíli se pokochali pohledem do údolí z vyhlídky v místech bývalé Obří boudy, která zanikla v druhé polovině minulého století, a pak se už vydali na sestup dolů Kavinovou cestou. Tato trasa je pojmenovaná podle českého botanika Karla Kaviny (1890 – 1948), který se podílel na založení Krkonošského národního parku a ochraně jeho jedinečné flóry. Je částí modře značené turistické trasy od Obřího sedla po kapli v Obřím dole.
Klesání do Obřího dolu
Musím dát za pravdu všem, kteří vychvalovali krásu cesty Obřím dolem. Každou chvíli jsme se zastavovali a obdivovali nádherné scenérie kolem. Hned v horní části cesty nás upoutal Horní úpský vodopád, který padal dolů na protější straně rokle. Tento náš nejvýše položený a s výškou 120 metrů také druhý nejvyšší vodopád není příliš vydatný, napájí jej voda z nedalekého Úpského rašeliniště, pohled na něj je ale okouzlující. Tou nejkrásnější scenérií však pro mě byl už nahoře na Sněžce a pak celou dobu po cestě dolů pohled na protější Studniční horu a její Čertův hřebínek, který hýřil všemi odstíny zelené.
Vodárna a vodopád na Rudném potoce
Po cestě jsme potkali ještě jedny menší vodopády, které tvoří vody Rudného potoka vlévající se níže v údolí do řeky Úpy. Rudný potok se s turistickou stezkou kříží u vodárny Obří důl, která byla postavena v roce 1912 a pomocí vodovodu zásobovala vodou z potoka vrchol Sněžky. Ve své době to byl velmi pokročilý technický počin, jeho výtlačná výška 392 metrů byla nejvyšší v celé Evropě.
Od kapličky zpátky na parkoviště
Dále už nás cesta zavedla kolem bývalého dolu Kovárna až ke kapličce v Obřím dole, kde jsme si prohlédli fotografie a přečetli informace o přírodní katastrofě z roku 1897. Tehdy se 29. července po vydatných deštích sesunula zemní lavina a pod masou hlíny a kamení zahynulo 7 obyvatel Obřího dolu.
U kapličky končí kamenitá cesta a začíná asfaltka, která nás pak pohodlně a po rovině dovedla až na parkoviště do Pece pod Sněžkou. Silnice vede podél řeky Úpy a je tu i několik chat a hospůdek, kde se dá dobře občerstvit. My jsme se stavili na jídlo v restauraci Bouda v Obřím dole, za níž stojí originální atrakce Obří židle.
Cesta Obřím dolem je opravdu krásná, patří ale také mezi nejnáročnější varianty výstupu na Sněžku. Kamenitá a místy prudší cesta dá zabrat a člověk se na ní pořádně zapotí. Proto jsme tuto trasu zvolili pro sestup dolů, který není tak fyzicky náročný. Někdy v budoucnu bych ji ale ráda zkusila i vyšlápnout a stanout až na vrcholu Sněžky opravdu po svých.
Za odměnu na bobovku
Odměnou pro děti, které s námi zdárně zvládli celý výlet, bylo několik jízd na bobové dráze u parkoviště v Peci pod Sněžkou. Tato 900 metrů dlouhá bobovka patří k areálu Relaxparku, jehož součástí je také hřiště pro děti Lemurie s lanovým parkem, nafukovacími skákadly a dalšími atrakcemi. Na to už ale tentokrát nebyl čas ani síly. Tak třeba zase příště, až nás cesty zavedou na sever Čech a vydáme se znovu za naší překrásnou královnou hor.
