Alfons Mucha je světoznámý umělec, který za sebou zanechal ve své branži výraznou stopu. Tento malíř patří k hlavním tvářím umělecké scény první poloviny 20. století a jeho díla fascinují odborníky i veřejnost dodnes. Na zámku v Moravském Krumlově si můžete prohlédnout Slovanskou epopej, jeho velkolepé dílo věnované československému národu. Dvacet velkoformátových pláten s výjevy ze slovanské historie bere dech a nutí k zamyšlení.
Moravský Krumlov leží v údolí řeky Rokytné, asi 30 kilometrů jihozápadně od Brna. Výraznou památkou města je bývalý středověký hrad, v 16. století přestavěný pány z Lipé na renesanční zámek. Ten nebyl po dlouhá desetiletí v příliš dobrém stavu, ale od roku 2016, kdy se jeho vlastníkem stalo město Moravský Krumlov, prochází postupnou renovací. Díky tomu se do něj mohla v roce 2021 vrátit Slovanská epopej, mistrovské dílo rodáka ze zdejšího kraje Alfonse Muchy.
Střípky ze života Alfonse Muchy
Alfons Mucha je známý především jako malíř, byl ale také úspěšným grafikem, fotografem a designérem. Narodil se roku 1860 v Ivančicích, které jsou od Moravského Krumlova vzdálené zhruba 10 kilometrů. Dětství a dospívání prožil v rodných Ivančicích a v Brně, kde studoval. Po studiích se krátce živil jako soudní písař v Ivančicích, ale už v devatenácti letech odjel do Vídně, kde dostal práci malíře kulis a opon v divadle. Později studoval malířství v Mnichově a v Paříži, kde se na delší čas usadil. Tam přišel také největší zlom v jeho kariéře, když v roce 1984 vytvořil plakát k divadelní hře pro francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou, divadelní ikonu své doby. Brzy následovalo mnoho dalších zakázek a Mucha sklízel celosvětový úspěch.
V roce 1900 se konala světová výstava v Paříži, na které se Mucha také podílel. Tam jej napadla myšlenka věnovat se v druhé půlce života dílu oslavujícímu slovanský národ. Při častých cestách do New Yorku, kde se i oženil a nějakou dobu pobýval, v něm tento nápad hluboce zakořenil a dostal i konkrétní podobu. Mucha chtěl vytvořit sérii velkoformátových obrazů zachycujících dějiny slovanského národa od pravlasti až do současnosti, tedy počátku 20. století. To by ale nebylo možné bez bohatého sponzora. Tím se stal zámožný americký podnikatel Charles Richard Crane. S jeho smluvenou finanční podporou se Mucha vrátil v roce 1910 zpátky do Čech a usadil se na zámku Zbiroh, kde po dalších téměř dvacet let pracoval na svém životním díle.
Ohromující sága o slovanském lidu
Mezi lety 1912 až 1926 Mucha postupně dokončil 20 velkoformátových obrazů. Tvoří společně ucelený soubor, který mapuje historii slovanského národa a její hlavní milníky. Zachycuje také některé významné osobnosti těchto dějin, například vojevůdce Jana Žižku, krále Jiřího z Poděbrad nebo učitele národů Jana Ámose Komenského. První z výjevů Slované v pravlasti je datován někdy do doby mezi třetím a šestým stoletím našeho letopočtu, jeden z posledních se pak věnuje slovanskému obrození na konci 19. století. Sérii završuje obraz Apotheosa z dějin Slovanstva znázorňující vizi slovanského vítězství, které by mělo být příkladem celému světu.
Epopej je výjimečná nejen svým uceleným pojetím tématu, ale také rozměry. Některá plátna měří více než 8 x 6 metrů a jsou opravdu ohromující. Alfons Mucha si tato plátna nechal dovážet z Bruselu, kde byla původně používána jako lodní plachty. Sám si pro ně také navrhl kovový rám, ze kterého se dala snadno sundat a srolovat na veliké cívky, aby bylo možné je pohodlně převážet.
Spor o umístění Slovanské epopeje
Alfons Mucha chtěl své životní dílo věnovat všemu československému lidu. Mucha byl totiž velkým patriotem. Například v roce 1918 navrhl státní znak pro nově vzniklou Československou republiku, první československé známky a bankovky i stejnokroje pro policii, to vše bez nároku na honorář. Ani Slovanskou epopej neměl v plánu nijak zpeněžit, tvořil ji od už počátku jako budoucí dar. Protože ale československý národ není právní instituce, která by mohla dar převzít a spravovat, daroval ji Praze. Tento dar měl ale jednu podmínku. Město musí obrazy vystavit v reprezentativní budobě výslovně postavené k tomuto účelu. Tuto podmínku Praha dodnes nesplnila, a tak se stále vedou spory o umístění Slovanské epopeje.
Epopej se za svých téměř sto let existence už docela nacestovala. Poprvé byla představena veřejnosti v roce 1928 v tehdy novém Veletržním paláci v Praze, i když některá plátna byla vystavena už v předchozích letech. V roce 1930 ji mohli vidět zájemci v Brně a roku 1936 několik pláten vycestovalo na výstavu do Paříže, kde tehdy opět pobýval i jejich autor. Na poslední roky života se Mucha ale zase vrátil do Čech, zemřel v Praze v roce 1939 na zápal plic.
Z Moravského Krumlova do Prahy a zpět
Za druhé světové války byly obrazy uloženy na zámku ve Slatiňanech a v 50. letech převezeny do autorova rodného kraje na zámek v Moravském Krumlově. Za přispění místních občanů byla plátna zrestaurována a od roku 1963 vystavena. Tady si je lidé mohli prohlédnout až do roku 2011, kdy se po dlouhých sporech přemístila epopej do dvorany pražského Veletržního paláce. Tam byla v letech 2012 až 2016 k vidění, pak se vydala do japonského Tokia, kde sklidila nebývalý úspěch a měla pokračovat v turné po Asii. Ovšem i tyto daleké zahraniční cesty, při kterých by mohlo dojít k poškození pláten, jsou důvodem, proč se stále vedou spory o vlastnictví epopeje s Johnem Muchou, dědicem Alfonse Muchy.
Moravský Krumlov mezitím zrekonstruoval již nevyhovující výstavní prostory na svém zámku a v roce 2021 se Slovanská epopej mohla opět vystavit zde. Je tu jako zápůjčka od Galerie hlavního města Prahy zatím na pět let, poté se pravděpodobně vrátí opět do Prahy. Každopádně jí to v prostorách zámku velmi sluší, jak se můžete celoročně každý den kromě pondělí přesvědčit. K prohlídce si můžete na pokladně zakoupit tištěnou brožuru, kde se dočtete informace o každém z obrazů. Nebo si u každého obrazu naskenujte svým chytrým telefonem QR kód a vše si přečtěte online. Opravdu stojí za to si na prohlídku udělat dost času a informace si přečíst. Všimnete si tak na jednotlivých obrazech zajímavých detailů, které byste jinak možná přehlédli. A lépe také pochopíte smysl konkrétních výjevů.
Slovanskou epopej jsem viděla kdysi jako dítě při školní exkurzi a utkvěly mi v paměti především obrovské rozměry pláten. Ty mě samozřejmě fascinovaly i při nynější návštěvě, daleko více jsem ale ocenila i konkrétní výjevy a jejich poselství. A věřím, že při další návštěvě bych zase objevila další fascinující detaily, které mi nyní možná unikly. Určitě se sem proto ráda v příštích letech vrátím, Slovanská epopej stojí za to.
