Jedním z pokladů Jeseníků je národní přírodní rezervace Rejvíz. Toto největší rašeliniště ve Slezsku a na Moravě je domovem mnoha zajímavých rostlin a živočichů. Představuje unikátní biotop, který je přísně chráněný. Díky naučné stezce sem ale můžete nahlédnout a pokochat se krásou zdejší přírody.
Osada a stejnojmenná přírodní rezervace Rejvíz patří mezi nejkrásnější a také nejvyhledávanější oblasti Jeseníků. Zdejším největším lákadlem je Velké mechové jezírko, ke kterému vede naučná stezka. Rejvíz je po Pradědu dokonce druhým nejnavštěvovanějším místem v tomto severomoravském pohoří.
Unikátní rašeliništní flóra a fauna
Toto vrchovištní rašeliniště vzniklo na konci doby ledové někdy před 6-7 tisíci lety, kdy tu několik prohlubní trvale zaplavených vodou zarostlo rašeliníkem a spojilo se v jeden celek. Zdejší lesní porost tvoří převážně borovice blatka a také původní smrkový les. V podrostu pak převládá mech rašeliník, klikva bahenní, suchopýr, ale k vidění je třeba i masožravka rosnatka okrouhlolistá. V tůních se dobře daří čolkovi karpatskému a čolkovi horskému, žije tu netopýr severní, ptáci sýc rousný, chřástal polní, datel černý či čáp černý, z hmyzu je zajímavé třeba šídlo rašelinné. Lokalita na Rejvízu je také velmi bohatá na výskyt pavouků, například slíďáka rašelinného. Téměř 330 ha tohoto pestrého a unikátního ekosystému je chráněno jako národní přírodní památka už od roku 1955.
Malé a Velké mechové jezírko
Součástí rašeliniště je Malé a Velké mechové jezírko. Malé mechové jezírko se nachází asi 1 kilometr jihovýchodně od osady Rejvíz, v severovýchodní části rezervace. Je ale téměř zarostlé a veřejnosti nepřístupné, nevede k němu žádná turistická cesta a vstup k němu je přísně zakázán. Zato k Velkému mechovému jezírku se dostanete snadno. Leží asi 1,5 kilometru jihozápadně od osady a vede k němu naučná trasa Rejvíz – Mechové jezírko, která je dlouhá zhruba 3 kilometry. Příjemná značená cesta lesem se u vstupu do rezervace mění v povalový chodník, který je určený pouze pro pěší. V sezóně od května do října vás po zaplacení menšího vstupného zavede až k jezírku na vyhlídkovou a odpočinkovou plošinu. Po cestě se dozvíte mnoho zajímavostí o rašeliništi a životě v něm z hezky zpracovaných informačních tabulí. Stezka je přístupná i mimo sezónu, u vstupu není žádná brána, ale obzvlášť v zimě nemusí být cesta schůdná.
Velké mechové jezírko má rozlohu necelých 1 700 metrů čtverečních, délku zhruba 68 metrů a šířku 41 metrů. Jeho maximální hloubka je 2,95 metru, a to u vyhlídkové plošiny, jeho průměrná hloubka činí 2,4 metru. Vrstva rašeliny v okolí jezírka dosahuje mocnosti až 3 metrů.
Bohužel ani tomuto místu se nevyhnula kůrovcová kalamita a mnoho poškozených stromů muselo být pokáceno z důvodu bezpečnosti návštěvníků. Důkazem jsou četné pahýly všude kolem cesty, které ale zase v příštích letech a desetiletích poslouží jako úkryt i potrava různým živočichům. A nezbývá než doufat, že příroda si poradí a brzy bude celá oblast zarostlá stejně jako dřív.
Až se pokocháte pohledem na temné vody jezírka a okolní lesy zrcadlící se na jeho hladině, můžete se vydat stejnou cestou zpátky nebo pokračovat dále po modré turistické značce do Dětřichova a Jeseníku. My se vydali zpátky k autu na parkoviště v osadě Rejvíz.
Na kraji lesa u osady Rejvíz stojí pěkný, i když trochu zapomenutý pomník Obětem I. světové války. Byl postaven v roce 1929 jesenickým sochařem Engelbertem Kapsem na památku místních obyvatel padlých v této válce.
Osada Rejvíz
Jako první nesla název Rejvíz (z něm. Reihwiesen) zdejší horská osada, dnešní část města Zlaté Hory. Najdete ji asi 8 kilometrů východně od okresního města Jeseník. Tato osada byla založena na konci 18. století, kdy tu vratislavským biskupstvím levně prodávané pozemky přilákali osadníky. Nejprve byli převážně čeští, ale postupně se vesnice zcela poněmčila. Dodnes si částečně zachovala německou lidovou architekturu z 19. století a je díky tomu vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Počet obyvatel se z původních asi čtyř set snížil na dnešní necelou stovku. Nechybí tu ale zázemí pro návštěvníky v podobě ubytování, restaurací či malého obchůdku. Nejvíce návštěvníků ale zamíří auty rovnou na parkoviště u penzionu a restaurace Rejvíz, kde začíná naučná stezka vedoucí k Velkému mechovému jezírku.
Vyřezávané židle ve starobylé hospodě
Samotná restaurace Rejvíz se může pochlubit atrakcí, která do ní láká návštěvníky ze všech krajin. Tato zájezdní hospoda na kraji obce byla postavena už v roce 1795, ale dlouho se jí moc nedařilo a rychle střídala majitele. To se změnilo až v roce 1896, kdy ji tehdy pod názvem U jezerního pastýře koupili manželé Braunerovi, majitelé truhlářství v Jeseníku. Podařilo se jim dosáhnout úspěchu a postupně hospodu rozšířit na hotel. Jejich synové Alfréd a Josef tak převzali od rodičů prosperující podnik a pokračovali v jejich práci. Kromě toho ale také zdědili po otci lásku ke dřevu a řezbářský talent. Vytvořili společně velkou část výzdoby rodinného podniku. Alfréd pak začal někdy kolem roku 1910 vyřezávat na opěradla židlí karikatury štamgastů. Kdokoliv z nich si mohl takovou židli se svou podobiznou za peníze nechat vyrobit a měl pak právo si na ni sednout, kdykoliv do hospody přišel. Právě tyto židle hospodu proslavily a staly se oblíbenou atrakcí.
I když se mnohé z původních židlí nedochovaly, ty zbylé jsou dnes movitou památkou a vidět je můžete jen přes sklo v selské světničce v nejstarší části současné restaurace. Ale i v používané části restaurace se můžete posadit na židle s vyřezávanými postavami. Tradice v této hospůdce totiž pokračuje dále, a i dnešní štamgasti si mohou zaplatit svou vlastní židli, kde pak mají právo kdykoliv usednout. My jsme se tady posadili na dobrý oběd po procházce rašeliništěm.
Krajina Rejvízu je okouzlující a rozhodně stojí za to se sem vydat. Byla jsem tu už několikrát, ale ráda sem zavítám někdy znovu.
Rejvíz v zimě
Kolem Rejvízu se v zimě můžete projet na běžkách, jsou tu udržované běžkařské trasy. A podívat se můžete i k jezírku. I zimě je to moc pěkné místo, i když krása temné vody zůstává skrytá pod ledem a sněhem.
