Hrad Špilberk tvoří už více než sedm staletí dominantu města Brna, proslul ale především v 18. a 19. století jako nejtvrdší věznice v celé Evropě. Jako obávaný žalář národů habsburské monarchie sloužily jeho kasematy. Špilberské kasematy jsou velmi zajímavou ukázkou barokního pevnostního stavitelství a také vězeňství za dob císaře Josefa II..
Z královského hradu vojenskou pevností
Hrad Špilberk prošel od svého vzniku ve 13. století výraznými proměnami, tou největší v průběhu 17. století. V návaznosti na ohrožení švédskými vojsky během třicetiletí války se tehdy opevnění hradu i okolního města rychle zdokonalovalo, až se do poloviny 18. století stal Špilberk nejmohutnější a nejvýznamnější barokní pevností na Moravě. V závěru této přestavby vznikly i kasematy v severním a jižním hradním příkopu. Dvoupatrové klenuté chodby z cihel nechal v roce 1742 postavit zemský pevnostní inženýr plukovník Rochepin a původně byly určené pro vojenské účely. Severní Josefínský trakt sloužil k ubytování mužstva, jižní Leopoldův trakt sloužil ke skladování potravin a vojenských potřeb.
Obávaný žalář národů
V roce 1783 se ale vojenský účel kasemat změnil. Císař Josef II. rozhodl v rámci svých reforem soudnictví a vězeňství, že budou špilberské kasematy sloužit jako vězení pro nejtěžší zločince v habsburské monarchii. Nejdříve bylo přeměněno horní patro severních kasemat na hromadné cely, v dalším roce se v obávané vězení proměnilo i dolní patro a celé jižní kasematy.
Nejhorší zločinci odsouzeni k doživotním trestům, například vrazi nebo žháři, si odpykávali svůj trest v dolních patrech, kde byli v jednotlivých dřevěných kobkách trvale přikováni v okovech. Ve vlhkém sklepení v neustálé tmě a zimě a jen o skrovném přídělu chleba a vody obvykle nepřežili déle než pár měsíců. Už v roce 1790 ale toto kruté věznění v okovech zrušil Josefův nástupce Leopold II., který zmírnil i další tresty pro odsouzené. Dřevěné kobky byly úplně zrušeny a v dolních patrech kasemat se už dále nevěznilo.
Vězni s méně závažnými zločiny nebývali vězněni v obávaných dolních patrech, ale v horních patrech kasemat, kde měli o poznání lepší podmínky. Bylo tu světlo a topilo se v kachlových kamnech. To ale nebylo pro pohodlí vězňů, ostatně o pohodlí se v hromadných celách při spaní na dřevěných pryčnách a s nohami připoutanými okovy k sobě navzájem příliš mluvit nedalo. Vězni se tak ale lépe udrželi zdraví a mohli pracovat. Horní patra kasemat sloužila jako věznice do počátku 30. let 19. století. Poté už byly jako věznice využívány jen nadzemní části pevnosti Špilberk a to do roku 1855, kdy císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil. Tady si své tresty odpykávali lidé z vyššího stavu jako byli šlechtici, úředníci, důstojníci a také političtí vězni a odpůrci habsburské monarchie. Mezi slavné osobnosti, které za necelých 100 let vězeňské historie zakusily špilberské vězení, patří například slavný velitel pandurů baron Franz Trenck, proslulý loupežníci Václav Babinský a Jan Jiří Grasel nebo italský básník Silvio Pellico, který svou knihou Mé žaláře špilberské vězení nechvalně proslavil po celé Evropě.
Přitažlivě ponuré místo
Stejně jako jsou dnes pro veřejnost přitažlivá místa spojená s tragickými a krvavými příběhy, bylo tomu tak i v minulosti. Ponuré chodby kasemat tak byly lákavým cílem a první návštěvníci se do nich podívali už v roce 1880, kdy je tu průvodci provázeli jen za svitu olejových lamp. V té době vznikly také legendy, které měly zvýšit atraktivnost prohlídek. Třeba o nevěrných ženách, které byly za trest zazděny až po krk a na hlavu jim tak dlouho kapala voda, až z toho zešílely. Nebo o krysím kanále, ke kterému připoutávali nejhorší vězně a nechali je napospas hladovým krysám.
Dnes se do kasemat můžete vydat na komentovanou prohlídku s průvodcem nebo si je projít sami s tištěným informačním plánkem. Prohlédnete si dlouhé chodby a jednotlivé místnosti, které sloužily jako vězeňské cely, zámezí pro stráže nebo vězeňskou kuchyni. K vidění jsou i repliky dřevěných komůrek, ve kterých byli přikováni doživotní vězni. Je tu instalována také ukázka mučírny, ta ale na Špilberku ve skutečnosti nikdy nebyla. V severní části kasemat byly ponechány vestavby, které tu zřídila německá armáda na konci druhé světové války, kdy v kasematech budovala kryt pro špilberskou posádku.
