Chýnovská jeskyně na východě Jihočeského kraje je jiná než jeskyně, jaké znám z našeho nedalekého Moravského krasu. Nemůže se sice pochlubit bohatou krápníkovou výzdobou, zato ale návštěvníky ohromuje krásně barevnými stěnami, které vypadají jako malované.
Chýnovská jeskyně se nachází na jižním úpatí Pacovy hory, asi 3 kilometry od města Chýnov v okrese Tábor. Objevena byla náhodou v roce 1863 při práci v selském kamenolomu a prakticky ihned se začalo s jejím průzkumem a úpravami. Už v roce 1868, tedy jen pět let po objevení, mohla být díky tomu otevřena veřejnosti. Stala se tak vůbec první zpřístupněnou jeskyní na území dnešního Česka. Tvoří ji krasové i nekrasové horniny a nemá téměř žádnou krápníkovou výzdobu. Díky rozmanitosti minerálního složení této lokality jsou ale stěny jeskyně krásně barevné, působí až pohádkově. Na mnoha místech je velmi dobře vidět střídavě rovné a zvlněné pruhování tmavého černozeleného amfibolitu a světlého mramoru, tedy krystalického vápence v barvách od bílé, přes žlutou a oranžovou až po hnědou. Díky tomu dostalo místo i svůj neoficiální název Malovaná jeskyně.
Po Čertových schodech do nitra hory
Chýnovské jeskyně jsou přístupné od dubna do října, v zimě jsou uzavřeny z důvodu zimování netopýrů. Návštěvnická trasa je docela fyzicky náročná. Dlouhá je sice jen 260 metrů, ovšem musí se během ní zdolat téměř 400 mnohdy strmých schodů a sestoupit 42 metrů do nitra Pacovy hory. Za kovovou mříží chránící vstup do jeskyně, která je sama už 9 metrů pod úrovní vstupního areálu, se klesá nejprve chodbou Vstupní a poté Schwarzenberskou. Dolů vedou Čertovy schody, na které byl použit pouze kámen z jeskyně. Jejich název jistě každý návštěvník pochopí už při sestupu, natož pak při pohledu zpátky vzhůru. Po cestě je k vidění zajímavě zbarvený strop jeskyně, ale tady je lepší koukat raději pod nohy.
Barevné stěny a zajímavé sklaní útvary
Následuje Chlebová pec a Žižkova střelba, kde se zastavíme, abychom si prohlédli zvláštní prohlubně ve stropě zvané hrnky, které opravdu připomínají otisky po dělových koulích. Tady si už můžeme i dobře prohlédnout pestrobarevnost stěn.
Pak projdeme kolem malého kamenného čertíka a otevře se před námi Kaple svatého Vojtěcha, dominantní prostor Chýnovské jeskyně. Při postupném rozsvěcování kaple se naladíme na tajuplnou atmosféru poslechem úvodní melodie Bachovy skladby Toccata a fuga d mol. A naskytne se nám krásný pohled na barevnou skálu, do které je zasazen kovový kříž z konce 19. století. Ten nahradil původní dřevěný kříž od prvních průzkumníků. Nad křížem zůstal zachován podpis jednoho z prvních objevitelů jeskyně Jana Strnada a datum 14. července 1863. Na stěně kaple jsou i další podpisy průzkumníků z 19. století. Zajímavý je také strop kaple, který je posetý hrnky různých velikostí a vypadá tak jako po velké bitvě.
Podzemní jezírko, oko a drak
Dále nás čeká už jen několik schodů do nejnižšího bodu prohlídkové trasy v hloubce 51 merů pod povrchem, kde se nachází Purkyňovo jezírko, to je ale k vidění jen malým průhledem ve skále. Zato na stěnách jsou dobře k vidění pozoruhodné útvary kruhového tvaru, takzvaná oka. Nejznámější z nich je Purkyňovo oko nad jezírkem, které je symbolem Chýnovské jeskyně.
Od Purkyňova jezírka stoupáme k Dračí hlavě, moc pěkně modelované skále, kde představivost dětí i dospělých podpoří drakova lesklá očka. Od něj pokračujeme dál nahoru Spojovací chodbou k Ohništi čarodějnic, za kterým jsou uloženy jediné dva větší krápníky v celých jeskyních. Nepochází přímo odsud, ale z těžbou zničených krasových dutin v lomu na Pacově hoře.
Pak už následuje poslední stovka schodů a jsme zpátky nahoře. V uměle vyražené výstupní chodbě si ještě můžeme prohlédnout fotky u nás žijících netopýrů a jsme venku na světle. Kdo má zájem, může se ještě vrátit zpátky do chodby a prohlédnout si křižáky jeskynní, velmi zajímavé pavouky žijicí nedaleko východu z jeskyně. O těch nám ale průvodkyně řekla raději až venku, kdyby se jich náhodou někdo z návštěvníků bál. Tak snad se těchto krásných pavouků nebudete taky bát a návštěvu Chýnovských jeskyní si nenecháte ujít. Rozhodně stojí za to si je prohlédnout.
