Obec Dolní Kounice, ležící kousek od Brna, je známá především působivou zříceninou kláštera Rosa coeli. Velmi zajímavá je ale i její židovská historie. O té se můžete dozvědět vše důležité v pěkně opravené synagoze. Najdete ji u autobusového nádraží, kousek od Masarykova náměstí. A pak si nezapomeňte prohlédnout i zachovalý židovský hřbitov na kopci nad obcí.
Židé měli v minulosti v Dolních Kounicích poměrně silnou komunitu. Její počátky se datují do poloviny 15. století, v polovině 19. století pak Židé tvořili čtvrtinu zdejších obyvatel. Jejich stará čtvrť stávala na východním okraji obce, za třicetileté války ale byla vypálena švédskými vojsky. Zničeny byly domy i synagoga. Nová synagoga byla postavena v letech 1652 – 1655, což z ní činí jednu z nejstarších synagog na Moravě. Ranně barokní dvoupatrová obdélníková budova byla v polovině 19. století rozšířena o jižní trakt, kde vznikla ženská galerie s pavlačí. Zajímavostí je fakt, že synagoga není postavena jako jiné tyto stavby přísně podle světových stran, kdy oltář směřuje na východ, ale stojí v souladu s ostatními svatostánky v obci orientována jihovýchodně.
Holocaust znamenal konec židovské komunity
Bohoslužby v synagoze probíhaly do 40. let 20. století. Pak ale přišla nacistická okupace, na jejímž začátku byla synagoga uzavřena a cenné předměty z ní odvezeny do Židovského muzea v Praze. Židovská obec v Dolních Kounicích během holocaustu zanikla. Všichni její obyvatelé byli odvezeni do koncentračních táborů, ze kterých se živá dostala jen paní Ruth Kopečková (rozená Morgensternová). Po válce přijela zpět do Dolních Kounic, ale nebyla tu příliš vítána a neměla se ani kam vrátit, v domě její rodiny už bydleli jiní lidé. Po tomto rozčarování Dolní Kounice opustila a usadila se v Brně.
Ani synagoga nebyla už nikdy znovu obnovena. Po válce sloužila jako sklad národnímu podniku Fruta. V roce 1991 pak byla budova vrácena Židovské národní obci v Brně a po částečné rekonstrukci byla otevřena veřejnosti. Dnes slouží jako kulturní a výstavní prostor obce Dolní Kounice.
Doporučuji udělat si chvíli času na komentovanou prohlídku synagogy. Částečně zachovalá výzdoba v podobě hebrejských liturgických textů na stěnách, doplněných ornamentálním a rostlinným dekorem, je velmi krásná. A poutavý výklad paní průvodkyně stojí za pozornost, dozvěděli jsme se od ní spoustu zajímavých informací o historii zdejší židovské obce i o židovských zvycích a způsobu života vůbec. Otevřeno je od dubna do října pátky až neděle a svátky, mimo sezónu pak na objednání.
Židovský hřbitov
Židovská komunita získala v době výstavby nové židovské obce i pozemek, který ležel ve svahu Šibeniční hory asi jen 200 metrů nad synagogou a poskytoval ideální místo k vybudování nového hřbitova. Založený byl v roce 1680 a původně byl přístupný ze severu, strmou pěší cestou od synagogy. Dnešní vchod je z ulice Trboušanské.
Na ploše hřbitova se podle poslední zprávy z roku 2017 nachází 852 náhrobků, jak stojí i na informační ceduli u vstupu. Bylo jich ale mnohem více, některé zdroje uvádí 1 300, jiné až 1 500 náhrobků. Mnohé z nich, především ty nejstarší, přenesené z původního starého hřbitova ležícího poblíž hradu, se pravděpodobně časem „ztratily“ pod nánosy zeminy nebo podlehly povětrnostním podmínkám.
Náhrobky jsou rozmístěny nepravidelně, ale svými nápisy všechny směřují na východ, jak je u židovské víry zvykem. Nejstarší dochované náhrobky se datují do 17. a 18. století, ten úplně nejstarší nese rok 1688. Na hřbitově se pohřbívalo do začátku II. světové války a zániku zdejší židovské komunity, nejmladší náhrobek je z roku 1940. Ze hřbitova se vám otevře také krásný výhled na město v údolí.
