Giglachseen patří k těm místům, kde si člověk po pár krocích řekne, že to stoupání stálo za to. Dvě horská jezera ukrytá v srdci Schladmingských Taur působí tak klidně a přitom velkolepě. Všude kolem jen louky, kamenné štíty a příjemné ticho. A přitom je to výlet, který se dá zvládnout jako krásná půldenní túra bez extrémního horského výšlapu.
Jak se ke Giglachseen dostat?
Jezera Giglachseen jsou ideálním cílem pro ty, kteří hledají klasickou alpskou krajinu se štíty hor odrážejícími se na vodní hladině. Větší z nich, Unterer Giglachsee, se rozkládá na ploše zhruba 16,5 hektaru a jeho hloubka dosahuje až 12 metrů, zatímco menší Oberer Giglachsee má přibližně 3,5 hektaru. Nejjednodušší a zároveň velmi fotogenická přístupová cesta k nim vede z horské louky Ursprungalm. Ta leží v nadmořské výšce kolem 1 600 metrů a už samotný začátek výletu vás okouzlí atmosférou starých dřevěných chalup rozesetých na pastvinách s krávami, pod strmými skalními stěnami masivu Steirische Kalkspitze.
Na samotný Ursprungalm jsme dojeli autem ze Schladmingu přes údolí Preuneggtal, v poslední části prudkou silnicí s mnoha serpentinami. Je potřeba počítat s tím, že tato silnice nahoru je zpoplatněná mýtem, které v létě 2026 stálo 22 eur za osobní auto, a letní karta Schladming-Dachstein Sommercard tady bohužel neplatí. Pokud byste ale chtěli ušetřit, dobrou alternativou je pravidelný autobus, který sem ze Schladmingu jezdí a má konečnou přímo u salaší. Na ten už se totiž Sommercard vztahuje a doveze vás sem zdarma. Jezdí ale jen čtyřikrát za den, takže je potřeba hlídat si čas.
Z horské louky Ursprungalm
Od parkoviště je to k salaším jen kousek a tady mě okamžitě dostala ta typická alpská atmosféra. Člověk je sotva na začátku cesty, ale už se ocitne uprostřed zelených pastvin, kde se pasou krávy, kolem jsou rozeseté staré dřevěné chalupy a nad tím vším se zvedají monumentální skalní stěny. Jejich vršek v tu chvíli halily mraky, ale o to zajímavější atmosféru to mělo.
Od salaší pak pokračuje k jezerům široká šotolinová cesta. Kdo má raději horské stezky, může po chvíli přejít na úzkou pěšinu vedoucí prakticky souběžně se silnicí. My jsme zvolili právě tu širší variantu, abychom pro jednou nemuseli dávat pozor pod nohy na každý krok. Cesta od Ursprungalmu k jezerům sice stabilně a poměrně vytrvale stoupá a dá nohám vědět, že jdete do kopce, ale není příliš dlouhá. Na 2,5 kilometrech nastoupáte zhruba 350 výškových metrů, cesta trvá přibližně hodinu.
Když hory zahalí mlha
S přibývajícími výškovými metry začalo mraků kolem nás přibývat. Když jsme konečně dorazili k rozcestníku v sedle, odkud má být poprvé vidět hladina horního jezera Oberer Giglachsee, neviděli jsme zkrátka vůbec nic. Mlha se dala krájet a jezera jako by vůbec neexistovala. K tomu foukal studený vítr a bylo opravdu nevlídno. Naštěstí kousek odtud stojí chata Giglachsee Hütte, která v takovém počasí působí jako dokonalá záchrana. Zalezli jsme proto dovnitř do tepla, objednali si kávu a výborný teplý tvarohový štrúdl a rozhodli se tu chvíli počkat. A čekání se vyplatilo i tentokrát, stejně jako při minulém výletu lanovkou na Dachstein. Přímo z okna chaty jsme pozorovali, jak se mraky začaly postupně zvedat a poprvé se nám otevřel nádherný výhled na temně modrou hladinu prvního z jezer.
Okruh kolem horských jezer
Po výborném občerstvení jsme se vydali dál po levé straně jezer směrem k chatě Ignaz-Mattis-Hütte. Cesta mírně stoupá, ale odměnou jsou čím dál krásnější výhledy. A právě od chaty se otevírá jeden z nejhezčích pohledů na Unterer Giglachsee. Z nadhledu tu skvěle vynikne jeho tyrkysová hladina, okolní horské louky i skalnaté vrcholy, které jezero obklopují. Jak se mraky postupně trhaly a slunce střídavě vykukovalo, měnila hladina každou chvíli odstín, od tmavě modré přes smaragdově zelenou až po jasně tyrkysovou.
Od chaty jsme pokračovali dál po stezce kolem jezera a postupně se napojili na cestu vedoucí po jeho pravém břehu zpět. Tato část okruhu nabízí jezero zase z úplně jiné perspektivy. Chvíli jdete těsně podél vody, jindy se stezka lehce zvedne a otevře další působivé pohledy na okolní krajinu. Celý okruh je pestrý a díky neustále se měnícím výhledům rozhodně nehrozí, že by se cesta někomu zdála jednotvárná.
Když jsme uzavřeli asi 3,5 kilometru dlouhý okruh kolem jezer a vrátili se k sedlu, čekala nás už jen cesta dolů na Ursprungalm. Vydali jsme se zpátky po stejné šotolinové cestě, kterou jsme stoupali nahoru, ale tentokrát to byl úplně jiný zážitek. Mraky už byly definitivně pryč, a tak se před námi otevřely všechny ty nádherné pohledy do údolí a na okolní štíty, které se předtím schovávaly v mlze.
Na tenhle výlet k horským jezerům jsem se hodně těšila, protože sliboval přesně to, co v horách vyhledávám, tedy čistou přírodu, parádní výhledy a přitom trasu, kterou člověk zvládne bez nějakého zběsilého vypětí. A rozhodně bohatě splnil všechna očekávání.
Po návratu na Ursprungalm jsme ale ještě neměli výletování dost. Přejeli jsme k lanovce Preunegg Jet a vyjeli na Reiteralm, kde jsme si udělali krátkou procházku a dali svačinu s nádherným výhledem na masiv Dachsteinu. Místo se nám zalíbilo natolik, že jsme se sem hned následující den vrátili na delší túru přes Gasselhöhe a Rippetegg. A právě o té si můžete přečíst v našem článku o výletu na Reiteralm.
