Reiteralm je jedním z těch vrcholů v oblasti Schladming-Dachstein, kde se během pár minut ocitnete vysoko v horách a přitom stále v pohodlně dostupném terénu. Známý je i díky dokonalému odrazu masivu Dachsteinu na hladině jezera Spiegelsee. Jenže hory málokdy hrají podle představ z pohlednic a Reiteralm má naštěstí v rukávu mnohem silnější trumfy než jen jedno populární fotomísto. Tím pravým zážitkem jsou zdejší panoramatické hřebeny, kde se před vámi otevře prostor, daleké výhledy a horská cesta, která vás bude bavit s každým krokem.
Tento výrazný horský masiv leží západně od Schladmingu a tvoří západní pól známé lyžařské a turistické houpačky „Schladminger 4-Berge-Skischaukel“. Tato vyhlášená čtyřka propojuje vrcholy Hauser Kaibling, Planai, Hochwurzen a právě Reiteralm do jednoho velkého horského areálu. Zatímco v zimě tu vládnou lyžaři, od jara do podzimu se Reiteralm proměňuje v ráj pro pěší turisty, rodiny s dětmi a milovníky dalekých výhledů.
Svačina s výhledem na Dachstein
Reiteralm leží nad obcí Pichl/Preunegg, jen pár minut jízdy od Schladmingu. Z hlavní silnice v údolí Ennstal se odbočí směrem do horského údolí Preunegg, odkud vede dobře značená silnice až na parkoviště u dolní stanice lanovky Preunegg Jet. Je to stejná silnice, po které se dá dojet až na konec údolí k Ursprungalmu, odkud se nejčastěji vyráží na výlet k jezerům Giglachseen. Právě po cestě od jezer jsme si na Reiteralm vyjeli na takový krátký, odpočinkový výlet. Po dopoledním výšlapu jsme chtěli už jen chvíli posedět, dát si svačinu na čerstvém vzduchu a užít si krásné výhledy bez velké námahy. Prostředí kolem horní stanice lanovky je k tomu ideální a jen kousek na kopci od ní se nachází klidné piknikové místo s nádherným panoramatem protějšího masivu Dachsteinu. Navíc nás tenhle výlet nestál vůbec nic, protože v rámci letní karty Schladming-Dachstein Sommer Card je každý den jedna jízda lanovkou tam i zpět zdarma.
Přes panoramatický hřeben na Rippetegg
Hned druhý den mě to táhlo zpátky na Reiteralm, tentokrát s plánem projít si zdejší hřeben. I když má celá trasa na délku jen něco přes 6 kilometrů, s převýšením zhruba 400 metrů už je to hezký horský výšlap, stále ale příjemně zvládnutelný pro každého průměrně zdatného turistu. Vyjeli jsme opět lanovkou Preunegg Jet a od horní stanice jsme vyrazili kolem nám již známého piknikového místa dál do kopce. O kousek výš stezka vede kolem oblíbeného fotopointu ve tvaru srdce, který dokonale rámuje výhled na protější masiv Dachsteinu. Od srdce už začíná to pravé stoupání a cesta se tu rychle mění z pohodlné pěšiny na horskou stezku vedoucí na první vrchol Gasselhöhe (2 001 m n. m.).
Stezka, která odtud vede dál po travnatém a skalnatém hřebeni směrem na sousední vrchol Rippetegg (2 126 m n. m.), je jednoznačně nejkrásnější částí celé túry. Člověk jde po úzké a rozmanité stezce s otevřenými výhledy na obě strany a má pocit, že se krajina rozprostírá do všech směrů bez konce. Na jedné straně ostré skalní vrcholy a zelené svahy, na druhé hluboké údolí a nad ním neustále dominující Dachstein, to je čistá horská nádhera. Tady jsem si opravdu užívala ten fantastický pocit volného prostoru a opravdové horské turistiky, a přitom to nebyla nijak zvlášť fyzicky náročná cesta. Na vrchol Rippetegg, nejvyšší bod této trasy, vede v závěru o něco prudší kamenitá stezka. Otevírají se odtud ale opravdu krásné kruhové výhledy. A jsou vidět i všechna jezírka v údolí, ke kterým vede cesta dál.
Kamenité klesání a větrné Spiegelsee
Kousek pod Rippeteggem se nachází rozcestí, kde začíná výrazné klesání směrem k jezerům Obersee a Spiegelsee. Toto byla ta méně příjemná část cesty. Sestup je místy poměrně náročný na kolena, protože vede přes strmější úseky a vysoké kamenné schody. Odměnou za tento nepříjemný sestup by mělo být jezírko Spiegelsee s ikonickým odrazem Dachteinu na jeho hladině, ostatně proto se jmenuje „Zrcadlové jezero“. Jenže když fouká vítr, je hladina rozčeřená vlnkami a po slavném zrcadlovém odrazu není ani památky. Bez tohoto optického klamu je Spiegelsee vlastně celkem nezáživné malé horské jezírko, kolem kterého je navíc kvůli jeho popularitě nejvíc lidí. Byla jsem moc ráda, že jsem jako hlavní cíl zvolila samotný hřeben, protože ten byl na rozdíl od jezera naprosto skvělý.
Přátelské kozy na závěr
Od Spiegelsee mě už čekala jen cesta zpátky k horní stanici lanovky po širokém a poměrně stabilně klesajícím chodníku. Tahle už trochu nudnější a únavnější část cesty ale dostala naprosto nečekané a skvělé zpestření. Narazila jsem tu na větší stádo místních koz, které byly hodně kontaktní a zvědavé. Vůbec se nebály, okamžitě se kolem mě seběhly a začaly mi olizovat nohy. Byl to nečekaně vtipný moment a krásná tečka za příjemným dopolednem na Reiteralmu.
