Na severním okraji Pavlovských vrchů spadají dolů strmé skály. Právě na jejich vrcholcích stojí zřícenina gotického hradu Děvičky. Ze tří stran nepřístupný skalní ostroh s dalekým výhledem byl ideálním místem k jeho vybudování, ale bohužel ani dobře zvolené místo nezabránilo jeho zániku. Dnes se sem můžeme vydat jen za kulisami romantické zříceniny, ale i to určitě stojí za to. Vystoupat až nahoru stojí trochu námahy, odměnou však je nejen samotná zřícenina, ale především okouzlující výhledy na vodní dílo Nové mlýny i rovinatá krajina úrodné jižní Moravy.
Na vrcholcích Pálavy vyrostly ve středověku tři hrady, z nichž se ani jeden zcela nedochoval do dnešních dnů. Z jednoho zbyly sotva viditelné základy a z dalších dvou zříceniny, které dnes patří mezi typické symboly Pálavy. Tou nejvýraznější jsou Děvičky, zvané také Dívčí hrady. Nachází se nad obcemi Pavlov a Dolní Věstonice, v národní přírodní rezervaci Děvín-Kotel-Soutěska. Právě z těchto obcí se sem také nejlépe dostanete. Z Pavlova od autobusu je to sem zhruba 1,5 kilometru a 200 výškových metrů, z Dolních Věstonic 2,5 kilometru a 250 výškových metrů. Výšlap lesní cestou do kopce je trochu náročnější, ale určitě se dá zvládnout.
Já nejraději chodím z Dolních Věstonic, mezi vinicemi a kolem Anděla lásky k lesu a pak stále nahoru na zříceninu. Dolů pak druhou cestou do Pavlova a odtud po břehu dolní nádrže Nových mlýnů zpět do Dolních Věstonic. V Pavlově doporučuji udělat si čas i na prohlídku Archeoparku Pavlov, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o osídlení této oblasti v době paleolitu, tedy v zajímavém období lovců mamutů.
Další možností je spojit výšlap na Děvičky s přechodem Pálavy. Vrchol Pavlovských vrchů Děvín je odsud vzdálený už jen necelý 1,5 kilometr a celý přechod z Dolních Věstonic do obce Klentnice je dlouhý zhruba 7 kilometrů. Pokud nebudete mít stále dost, můžete si vyšlápnout ještě na Sirotčí hrádek nad Klentnicí a na Stolovou horu, případně pokračovat kolem vrchu Turold až do Mikulova. Více informací najdete v článku Přechod Pálavy od severu k jihu.
Historie hradu Děvičky
Hrad Děvičky vznikl na počátku 13. století, první zmínka o něm pochází z roku 1222. Názvů se pro něj během let používalo hned několik. Kromě Děviček a Dívčích hradů se mu říkalo také slovansky Dewiczky nebo německy Maidenburg, zkráceně Maydberk. Od počátku sloužil jako zeměpanský ochranný hrad. Jeho úkolem bylo strážit důležitou obchodní cestu vedoucí z Rakouska, přes Mikulov do Dolních Věstonic a dále na sever k Olomouci. Původní hrad pravděpodobně hned v druhé polovině 13. století zanikl a možná ani nestál přímo na tomto místě. V první polovině 14. století byl ale opět postaven tam, kde jeho zbytky najdeme i nyní. Z tohoto gotického období také převážně pochází dnešní pozůstatky hradu.
Tehdy patřil rodu Lichtenštejnů, a to až do roku 1560, kdy jej značně zadlužený Kryštof z Lichtenštejna musel prodat. Lichtenštejnové ale na hradě nikdy nebydleli, zastupovali je purkrabí. A vzhledem k tomu, že panstvo nebylo na dohled a navíc se kupily finanční problémy, byl hrad v době prodeje už značně zchátralý. V roce 1572 jej v tomto stavu získal rod Ditrichštejnů. Zikmund z Ditrichštejna hrad ještě opravil a přestavěl, o čemž svědčí použití cihlového zdiva v pozůstatcích vnitřního hradu. V roce 1645 však přišla definitivní zkáza. Na svědomí ji měli švédští vojáci, kteří Děvičky obsadili a při svém odchodu jej společně s obcí Pavlov zapálili. Pak už hrad sloužil jen jako strážní místo pro hlášení nebezpečí, ať už to byla cizí vojska, požár v okolí nebo blížící se bouřka. Úplně pustý zůstal zhruba od počátku 19. století.
Snaha o zachování zříceniny
Nejzachovalejší částí původní stavby je ruina pětiboké dělostřelecké věže v jihozápadní části. Z hlavního hradu se částečně zachovaly 2 metry silné obvodové zdi a četné vnitřní zdi s napůl zasypanými sklepy. I tyto ruiny však nadále podléhají zubu času a začínají být v ohrožení i nebezpečné pro návštěvníky. Vznikl proto spolek dobrovolníků Památky Pálavy, jehož členové se snaží o záchranu této významné památky. V první fázi vykáceli náletové dřeviny v jejím okolí a začali se sanací některých zdí. Jejich snahu může podpořit každý návštěvník zaplacením nízkého vstupného, buď v otevírací době stánku se suvenýry, nebo pomocí platby přes QR kód.
Pověsti spojené s Děvičkami
Tři panny
S Děvičkami se váže i několik zajímavých pověstí. Ta nejznámější hovoří o třech skalnatých sloupech zvaných Tři panny, které stojí na úbočí pod hradem. Údajně jde o tatarskou princeznu a její dvě komorné. Ty se při putování po křesťanském světě dostaly na Děvičky, kde je hradní pán vlídně přijal. Bohatství princezny mu však nedalo spát a v noci ji kvůli své chamtivosti nechal i s jejími společnicemi zavraždit a svrhnout ze skály. Ukradeného bohatství si ale dlouho neužil. Když ráno spatřil zkamenělá těla tří pannem výhružně hledící k hradu, nadobro zešílel. Tataři pak jako pomstu za svou princeznu vyplenili Moravu. Další verze mluví o tom, že tyto tři dívky byly dcerami hradního pána Arnulfa. Ten svou nejstarší dceru zaslíbil ďáblovi, ale dívka se raději i se svými sestrami proměnila v kámen. Arnulf svého činu natolik litoval, že zbytek života prožil jako poustevník v chýši vedle skal. Podle třetí pověsti vznikly skály tak, že zkameněly neposlušné dcery majitele hradu, které proklela jejich vlastní matka.
Bílé paní
A co by to bylo za správný hrad či zříceninu, kdyby neměl i svou Bílou paní. A protože tady na jižní Moravě nejsme žádní troškaři, straší prý na Děvičkách rovnou dvě Bílé paní. Mají to být dcery hradního pána, které se ztratily v údajné tajné chodbě vedoucí z hradu do dolnověstonického kostela. Hradní pán tudy chtěl se svými dcerami uprchnout při obléhání hradu Švédy. Sestry ale zabloudily a z chodby se už nikdy nedostaly ven. Jejich otec z toho zešílel a dívky v bílých šatech obcházejí hrad dodnes.
Poklad a černý pes
Do třetice tu nechybí ani legenda o pokladu, který je údajně ukrytý pod hradem. Uviděla jej prý kdysi žena žnoucí pod Děvičkami trávu. Hned jej začala hrnout na rozprostřenou plachtu, ale do ruky ji kousl velký černý pes, který poklad hlídá. Ruka ženě ihned zčernala a ochrnula. Zvonilo právě poledne a pes zmizel v zemi i s pokladem, kromě zlata na plachtě.
Co je na těchto pověstech pravdy, to nevím. Rozhodně ale vím, že zřícenina Děvičky stojí za návštěvu. Kromě úžasných scenérií tu můžete pozorovat třeba i vzácné druhy hmyzu, například skákavku rudopásou. A na konci jara také hojné počty zlatohlávků zlatých nebo zástupců motýlí říše.
