V malé jihomoravské vesnici Slup najdete cennou technickou památku. Je jí historický vodní mlýn, jeden z největších u nás. Tato stavba je zajímavá nejen svou krásnou renesanční architekturou, ale především jedinečnou ukázkou funkční mlynářské techniky mapující vývoj tohoto řemesla za posledních 500 let. A dozvíte se tu i mnoho zajímavostí. Věděli jste třeba, že rčení „mít něco za lubem“ vzniklo právě v souvislosti s mlynářským řemeslem?
Obce Slup leží na jihu Moravy nedaleko hranic s Rakouskem, asi 15 kilometrů od města Znojma. První zmínka o obci pochází už z roku 1046, ale nachází se v listině padělané ve 12. století. Pravdivost tohoto údaje proto není jistá. Doložitelný je tak až letopočet 1228, kdy se stal majitelem vsi Slup ženský cisterciácký klášter v Oslavanech. Dnes je Slup menší vesničkou se zhruba 500 obyvateli, díky pozoruhodné stavbě vodního velkomlýna ale patří mezi vyhledávané turistické cíle na Znojemsku.
Dlouhá historie slupského mlýna
Mlýn ve Slupi leží na Krhovicko-jaroslavickém náhonu, který je sám o sobě významnou technickou památkou. Byl vybudován už někdy před rokem 1302, kdy je poprvé v písemných dokladech zmíněn mlýn na něm. Náhon má celkovou délku přes 30 kilometrů a dodnes slouží k pohánění několika mlýnů a elektráren a také k zavodňování rybníků. V období renesance na něm fungovaly čtyři velké mlýny, dnes se můžete podívat jen do jednoho z nich, toho slupského.
Ani přesný letopočet vzniku slupského mlýna není známý. Poprvé je písemně doložena zmínka o mlynáři ve Slupi v listině z roku 1512, nejspíš ale tento mlýn existoval už o dost dříve. Jeho stavitelem byl právě ženský cisterciácký klášter v Oslavanech. Po zániku kláštera v první třetině 16. století připadla ves a mlýn majitelům panství v nedalekých Jaroslavicích. Během dalších tří století to byli postupně páni z Kunštátu, Krajířové z Krajku, páni z Hardeka, z Collalto, Berkové z Dubé a jako poslední hrabata z Althanu. Ti měli mlýn v držení nejdéle, téměř dvě stě let. Nakonec ale byli tak zadlužení, že mlýn přešel v roce 1810 do vlastnictví svobodných mlynářů. Známo není ani přesné datování přestavby mlýna do jeho nynější pozdně renesanční podoby. Nejspíš to bylo někdy na konci 16. století nebo těsně na počátku 17. století, tedy pravděpodobně ještě před příchodem Althanů v roce 1609.
Modernizace a úpadek v posledních dvou stoletích
Další stavební úpravy provedly i tři mlynářské rody, které se ve vedení mlýna postupně od roku 1810 do roku 1938 vystřídaly. Byli to Hollí, Steimetzové a Machové a všichni se zasloužili o to, že se slupskému mlýnu dařilo. Postavili nová hospodářská stavení kolem mlýna, která už dnes neexistují, a také modernizovali mlecí techniku. Nejdříve bylo české mlýnské zařízení po polovině 19. století vyměněno za modernější a výkonnější amerikánské a v 80. letech 19. století se přešlo na válcové mletí. Po první světové válce nahradila mlýnská kola vodní turbína. Před druhou světovou válkou se mlýn dostal do rukou Němců, a proto byl v roce 1945 zkonfiskován státem. Do roku 1957 jej využívalo zemědělské družstvo, ale postupně došlo zanedbáním údržby k poničení stavby a následně i demontáži zařízení.
V dobrých rukou Technického muzea v Brně
Od roku 1976 se o mlýn stará Technické muzeum v Brně, které zařídilo jeho rekonstrukci a zřídilo zde velmi zajímavou expozici mlynářské techniky. Prohlídka začíná třemi sály, kde je instalována výstava o vývoji mlynářského řemesla od jeho prvopočátku až do 20. století. Návštěvníci se podívají také do bývalé kanceláře a pokoje, kde se dozvědí, kdo všechno ve mlýně pracoval a co bylo jeho náplní práce.
To nejzajímavější se ale nachází v dalších částech mlýna. K vidění je tu mlýnská technika několika typů. Nachází se tu čtyři kompletní mlýnská zařízení – staročeské (obyčejné) mlýnské složení, kašník, amerikánské a válcové mlýnské složení. Tyto celky mapují vývoj mletí od 16. do 20. století. Stroje jsou funkční a během prohlídky je uvidíte v ukázkovém provozu. Při této názorné ukázce pochopíte celý proces mletí od přivezení zrna po napytlování mouky. Funkční jsou také čtyři vodní kola pohánějící mlýnské stroje. Díky všem těm strojům, které se hýbou a hlučí, je prohlídka velmi zajímavá i pro menší děti.
„Co máš za lubem?“
A abych vás nenapínala s tím lubem, prozradím vám, co jsme se dozvěděli od paní správcové při prohlídce mlýna. Lub se nazývá kruhové dřevěné bednění kolem mlecích kamenů neboli žernovů. Mezi kameny a bedněním vždy zůstávala při mletí mouka, kterou si mlynář nechával. Někdy to bylo právem v rámci jeho odměny, často si ji ale potají přivlastnil. A nebývalo to zrovna málo, z každého mletí to mohlo být i několik kilo mouky. Všichni o tom věděli, ale nikdo si netroufl proti mlynáři zakročit. Přece jen bez mouky by byl brzy hlad. Občas se ho ale někdo zeptal „Co máš za lubem?“, když se mu namleté mouky zdálo málo. A mlynář vše popřel, stejně jako to bývá při dnešním položení této otázky 
.
