Na jižním konci Pavlovských vrchů se tyčí dvě skalní věže a na nich statečně odolávají zubu času zbytky středověkého Sirotčího hrádku. Výlet sem není příliš náročný a odměnou jsou kromě romantických kulis z dávných dob i krásné výhledy do širokého okolí.
Na Sirotčí hrádek se nejlépe dostanete z obce Klentnice, malé vesnice nacházející se zhruba 3 kilometry od Mikulova. Sirotčí hrádek se vypíná přímo nad obcí, na severním okraji Stolové hory. Z parkoviště a ze zastávky autobusu na jižním konci obce je to až nahoru zhruba 700 metrů a kopec to není příliš prudký. A určitě doporučuji projít se ještě na Stolovou horu, na jejíž téměř plochý vrchol je to už jen kousek.
Historie Sirotčího hrádku
Vznik tohoto menšího středověkého hradu se datuje do poloviny 13. století. Jeho zakladatelem byl Sigfried Wais (v překladu Sirotek) ze švábského rodu Wehingenů, jejichž větev Sirotků přesídlila z Rakous na Moravu počátkem 13. století. Podle něj také hrad získal název Sirotčí hrádek, německy Waisenstein. Když rod Wehingenů vymřel, připadl hrad kolem roku 1300 králi Václavu III., který jej v roce 1305 daroval jistému Ortlíbu řečenému Hendík. Václav III. byl ale hned následující rok zavražděn a brzy poté se hrádku zmocnili mikulovští Lichtenštejnové. Ti jej využívali zhruba do počátku 16. století. V roce 1504 dostal Sirotčí hrádek společně s hradem Děvičky při dělení lichtenštejnského majetku nejstarší syn Kryštof. Od roku 1560 není o hradu zmínka a až v roce 1590 je uváděn jako pustý, ale v tomto stavu jej pravděpodobně získali už i poslední majitelé Ditrichštejnové roku 1575. Neměli ale zájem o obnovu hradu, a tak další staletí už jen chátral. Do dnešních dnů se z něj dochovalo pouhé torzo, které ale patří mezi symboly Pálavských vrchů.
Hrad byl postaven na dvou skaliscích oddělených hlubokou roklí. Na jižní skále se nacházela hlavní část hradu, třípatrový palác. Z toho se dodnes zachovala 2,5 metru široká a 8 metrů vysoká průčelní zeď s jedním okenním otvorem a částečně zdi třípatrového paláce se třemi okenními oblouky. Na severní skále se dochovaly menší pozůstatky pravděpodobně strážní věže. Obě části hradu bývaly kdysi nejspíš spojené mostem v nejužším místě rokle, ten ale samozřejmě už dávno chybí. Severní skála je tedy nepřístupná, můžete si ji jen obejít dokola a prohlédnout zdola. Nebo shora z jižní skály, odkud je vidět i vstup do jeskyně. Tady se natáčeli i scény ze známého dětského krimi filmu z roku 1983 Třetí skoba pro Kocoura, kdy v této Hlásce našel Kocour mrtvolu muže.
Pověst o šíleném Oprhanovi
Se Sirotčím hrádkem se pojí legenda o Orphanovi. Kdysi prý hrad patřil řádu Templářů a jako kastelán na něm působil rytíř Čičos. Byl to dobrý správce, který se staral o blahobyt lidí v okolních obcích a díky tomu byl velmi oblíben. Žil šťastně se svou ženou Růženou a společně se těšili na své první dítě. Idylický život narušil povolávací rozkaz do války, který ale Čičos kvůli blížícímu se narození syna odmítl uposlechout. Na hrad proto přijel komtur, který měl Čičose obvinit ze zrady a potrestat. Ještě než vyšel najevo důvod jeho příjezdu, požádala Růžena tohoto vzácného hosta, aby se stal kmotrem jejich syna. Komtur nabídku přijal a chlapci vybral jméno Orphan, což v překladu znamená sirotek.
A nebyla to rozhodně náhoda. Hned po křtu nechal Čičose popravit a ani s dalšími lidmi na hradě neměl komtur slitování, všechny nechal vyvraždit. Růženě z té krutosti puklo srdce a komtur si pak malého sirotka Orphana odvezl s sebou. Když Orphan dospěl v mladíka, vrátil se na svůj rodný hrad. Tady potkal starce, který kdysi jako jediný přežil řádění komtura a mohl Orphanovi povědět pravdu o osudu jeho rodičů. Orphan tyto zprávy neunesl, zešílel a nikdy už nenalezl klid. Od té doby tu za nocí jezdí jako šílený na koni ze Sirotčího hrádku na Turold a zpátky.
Stolová hora
Ze sedla pod Sirotčím hrádkem je to už jen půl kilometru na vrchol Stolové hory. Toto vápencové bradlo má téměř rovnou vrcholovou plošinu a odtud také plyne jeho název Stolová hora nebo také Tabulová hora. V době bronzové tu podle archeologických výzkumů bylo opevněné hradiště, z něhož se ale dochoval jen sotva patrný zvlněný terén. Proč sem tedy zamířit? Opět kvůli krásným výhledům, tentokrát na celý masiv Pálavy i se zříceninami Sirotčí hrádek a Děvičky. A především na jaře a v létě také kvůli krásným rostlinám, živočichům a hmyzímu společenství. Ostatně kvůli vzácným druhům rostlin a živočichů je tato oblast národní přírodní rezervací s názvem NPR Tabulová.
Středem Stolové hory od severu k jihu vede červená turistická značka, případně se můžete vydat po západním okraji plošiny po žluté značce. Obě se rozdělují na začátku lesa u fotbalového hřiště v sedle pod Sirotčím hrádkem a zase se spojují na druhém konci vrcholové plošiny, odkud pak klesá dolů červená značka až na silnici za Klentnicí vedoucí do Mikulova.
Sirotčí hrádek a Stolová hora mohou být cílem příjemného odpoledního výletu. Ale taky jejich návštěvu můžete třeba spojit s přechodem Pálavy od severu k jihu či obráceně. Každopádně jsou to místa, která si pozornost jistě zaslouží. Ostatně jako celá nádherná Pálava a také její malí obyvatelé.
