Co se vám vybaví, když se řekne Pálava? Mně především krásná příroda, úžasné výhledy do krajiny, zajímavé historické památky a samozřejmě dobré víno. Pavlovské vrchy se zvedají z úrodné roviny jižní Moravy, která je proslulá vinařstvím. Samotná Pálava se svou typickou siluetou ležícího krokodýla pak tvoří dominantu viditelnou zdaleka. Jak si ji nejlépe vychutnat? Přejděte si její hřeben a pokochejte se pohledem na všechnu krásu přírody i výtvory lidských rukou.
Dolní Věstonice
Pro svou cestu přes Pálavu jsem si zvolila trasu od severu k jihu, z Dolních Věstonic do Klentnice. Z Brna jsem dojela vlakem do Šakvic a tam přestoupila na autobus do Dolních Věstonic. Na náměstí jsem se napojila na červenou turistickou značku a nechala se jí vést nad obec mezi vinice. Po necelém kilometru cesty jsem se zastavila u Pálavského anděla lásky, kovové sochy ženy s andělskými křídly držící v rukou trs hroznů. Její pohled směřuje k věži věstonického kostela a já se také ohlížím zpátky a už z tohoto místa si užívám pěkný výhled na vesnici a hladinu vodního díla Nové mlýny.
Poté pokračuji dále do kopce kolem vinice, kde mě pořád provází ty pěkné výhledy. Pak cesta odbočuje do lesa a začíná asi kilometrové nejprudší stoupání na trase. Celkem je to na zříceninu Děvičky z centra Dolních Věstonic 2,5 kilometru s převýšením 250 metrů. Za tu namáhavou cestu do kopce se vám ale zřícenina odmění nádhernými výhledy do krajiny. Krásný je výhled na obce Dolní Věstonice a Pavlov, dohlédnete odtud na všechny tři nádrže vodního díla Nové mlýny a jako na dlani budete mít i rovinatou krajinu za nimi.
Děvičky
Také samotná zřícenina Děviček tyčící se na vysoké, ze tří stran nepřístupné skále stojí za pozornost. Tento kamenný gotický hrad vznikl na konci 13. století, kdy nahradil o něco starší původní dřevěný hrad. Od svého počátku sloužil jako pomezní zeměpanský hrad v královském držení, jeho úkolem bylo chránit zemské cesty z Rakouska do vnitrozemí. Ve 14. století byl upraven a rozšířen o renesanční baštu na blízké skalce. Za třicetileté války, v polovině 17. století, byl hrad vypleněn a zapálen, pak už sloužil po nejnutnějších opravách jen jako strážní pevnůstka a strážnice k hlášení požárů. Zhruba od počátku 19. století zůstal úplně pustý a zchátral. Částečně zachovány zůstaly jeho obvodové zdi, vnitřní zdi s napůl zasypanými sklepy a také obvodové zdi renesanční bašty.
Vzhledem k tomu, že jde o významnou historickou památku a také oblíbené výletní místo, snaží se v současnosti spolek dobrovolníků Památky Pálavy o jeho záchranu. V první fázi tu vykáceli rozrostlý náletový porost a začínají s drobnými sanačními pracemi. Přispět může každý návštěvník zaplacením nízkého vstupného, buď v otevírací době stánku se suvenýry, nebo pomocí platby přes QR kód.
Tip: Pokud vám stačil výlet na Děvičky a nechce se vám už pokračovat dále přes Pálavu, doporučuji sejít po zelené do Pavlova a navštívit ještě Archeoskanzen Pavlov, kde se dozvíte spoustu zajímavostí o našich předcích z doby lovců mamutů. V Pavlově pak můžete sednout na autobus nebo se ještě projít kolem břehu dolní nádrže Nové mlýny zpátky do Dolních Věstonic.
Děvín
Pavlovské vrchy můžete nejen přejít přes hřeben, ale také obejít po obou úbočích. Po východní straně vede zelená trasa, která nabízí hlavně na konci jara a začátku léta spoustu krásné květeny. Po západním svahu vede lesem modrá trasa, která v horkých letních dnech poskytne dostatek stínu. Já jsem ale měla v plánu dojít na nejvyšší vrchol Děvín, takže jsem pokračovala po červené. Na Děvín je to z Děviček zhruba 1,5 kilometru a samozřejmě zase do kopce, zbývá ještě asi 130 výškových metrů. Cesta ale není tak prudká a střídají se lesní úseky s loukami, kde se vždy otevře hezký výhled. A navíc potkávám krásné zástupce živočišné říše, třeba samce ještěrky zelené nebo modráska jetelového.
Na posledních dvě stě metrů uhýbám z červené na zelenou značku vedoucí k samotnému vrcholu. Předtím ale ještě vyrážím krátkou odbočkou na druhou stranu, kde se na úbočí Děvína nachází oficiální startovací místo pro paragliding. A opět si užívám perfektní výhledy, tentokrát hlavně na jihovýchod a také na jih směrem k Mikulovu.
Pak už mířím na vrchol Děvína a brzy jsem u televizního vysílače, který svým signálem pokrývá velké území jižní Moravy. Hned vedle vysílače stojí ještě sloup označující nejvyšší vrchol Pálavských vrchů s výškou 554 m n.m. A také další z informačních tabulí Naučné stezky Děvín, kterých jsem už po cestě potkala a se zájmem prostudovala několik. I tady se zdržím a kochám se pohledem do krajiny. Vidět jsou krásně dolní, střední i horní nádrž Nových mlýnů a jejich široké okolí.
Strážce
Dále pokračuju po zelené, která se na rozcestníku Pod Děvínem spojí s červenou značkou, až po necelém kilometru dojdu k další vyhlídce zvané Strážce, skále na hraně vápencového bradla prudce spadajícího do Soutěsky. Červená mne vede i dále dolů k rozcestníku Soutěska a pak ještě kousek přes kopeček lesem, až dojdu na silnici před obcí Klentnice.
Klentnice
V obci červenou značku opouštím, ta totiž vede kolem zahrádek a přes les rovnou na zříceninu Sirotčího hrádku. Já se ale chci před další cestou občerstvit dobrou kávou, a proto jdu až do kavárny Fara v centru obce. Odtud pak zamířím zkratkou po schodech, které jsou téměř naproti faře, a o ulici dál navážu na zelenou trasu, která mne vyvede ke zřícenině Sirotčí hrádek stojící nad obcí Klentnice. Je to pouhých 800 metrů a kopec není až tak prudký, jak se na první pohled zdá.
Sirotčí hrádek
Zbytky věže a zdí na dvou vápencových bradlech jsou pozůstatky nevelkého gotického hradu z konce 13. století. Tehdy jej nechal postavit rytíř Siegfried Waise (v překladu sirotek) ze švábského rodu Wehingenů, po kterém hrad získal svůj název. Opuštěn byl hrad o tři staletí později a postupně se proměnil v romantickou zříceninu, která jako by srostla s bělostnými vápencovými skalisky. Kromě toho se tu opět otevírají úžasné výhledy do širokého okolí a na masiv Pálavy se siluetou vysílače i zříceninou Děvičky.
Stolová hora
Ze Sirotčího hrádku pokračuju na Stolovou horu s téměř rovnou vrcholovou plošinou. Mířím zase po červené, která prochází středem plošiny z jednoho konce hory na druhý. Tak jako na celé Pálavě, i tady najdeme vzácné druhy rostlin i živočichů. Stolová hora je proto součástí národní přírodní rezervace Tabulová.
Ještě naposledy se kochám krásnými výhledy a pak už mířím po jižním úbočí Stolové hory dolů k silnici a pak kousek zpátky do Klentnice na autobus. Pěkná by byla ještě procházka kolem vrchu Turold a do Mikulova, na to mi už ale nezbývá čas. Mapy mi trasu vypočítali na 10,5 kilometru a necelé 4 hodiny času. A jistě se to za tu dobu dá zvládnout. Já se ale ráda často zastavuji, kochám se okolím a fotím, proto mi přechod Pálavy trval zhruba 7 hodin.
