Co bychom se báli na Prachovské skály, zpíval ve své známé písničce Ivan Mládek. Ani my se nebáli a do Prachovských skal vyrazili i přes nepříznivou předpověď počasí. Část dne nám sice propršelo, ale i v dešti mělo toto romantické skalní město velké kouzlo. Prachovské skály jsou nejznámější částí Českého ráje a rozhodně i jednou z těch nejhezčích, které tu můžete navštívit.
Skalní město Prachovské skály leží na jihovýchodním okraji chráněné krajinné oblasti Český ráj, asi 7 kilometrů od města Jičín. Na rozloze 262 hektarů se nachází mnoho skalních bloků, věží a sloupů, které dosahují výšky až 40 metrů. Mezi nimi se táhnou četné průrvy a rokle, kterými vedou cestičky a strmé schůdky na mnoho vyhlídek na skalních plošinách. Pro svou unikátní krásu je oblast Prachovských skal od roku 1933 vyhlášena přírodní rezervací.
Výletním cílem už od 19. století
Prachovské skály byly podle archeologických nálezů osídleny už od pravěku. Ve středověku se oblast dostala do majetku několika šlechtických rodů, až ji v roce 1637 získal plukovník Jindřich Šlik z hraběcího rodu Šliků. Šlikové vlastnili panství až do roku 1948, kdy jim byl majetek znárodněn. V roce 1996 ale dostala rodina Šliků v rámci restituce oblast zpět a od roku 2000 tu provozuje turistické služby. Prachovské skály jsou tedy v soukromém vlastnictví a přístup do skal je zpoplatněn.
Za původním rozvojem turismu tady ovšem stojí už profesor jičínského gymnázia Antonín Zefyrin Maloch, který od roku 1874 pracoval na zdokumentování celého komplexu skalního města. Pomocí kompasu a krokování vytvořil plánek, který chtěl převést do podrobné mapy. Na jeho práci navázali jeho studenti z gymnázia, kteří vyznačili ve skalách první trasy a významné útvary a zjednodušený plánek poprvé vydali. Zásluhu na vybudování dnešních turistických okruhů a vyhlídek pak má především Klub českých turistů, který byl od konce 19. století v této oblasti velmi aktivní. Od roku 1923 má klub u dolní pokladny také svou základnu – Turistickou chatu.
Dnes Prachovskými skalami provází dva hlavní okruhy, Velký okruh a Malý okruh, které se částečně prolínají. Jedním ze vstupů do skal je obec Prachov, na jejímž konci se nachází parkoviště, restaurace a informační centrum Prachovských skal. Můžete sem dojet autem, ale hlavně v letní sezóně bývá parkoviště brzy plné. Z Jičína sem dojedete také autobusem, zastávka Holín, Prachov, Česká ráj se nachází přímo u parkoviště. A samozřejmě můžete zvolit i pěší cestu z Jičína po turistických trasách. Nedaleko od parkoviště se pak nachází horní pokladna. Na druhém konci Prachovských skal se nachází dolní pokladna, u které také můžete zaparkovat, dále Turistická chata s restaurací, kavárna a informační centrum. Právě tady začínají oba okruhy.
Turistické trasy Prachovskými skalami
Malý žlutý okruh měří zhruba 1,5 kilometru. Vede krásnou Císařskou chodbou i schodištěm v Myší díře, nejužším místě Prachovských skal, a zahrnuje dvě krásné vyhlídky na skalní město, vyhlídku Českého ráje a vyhlídku Míru. Velký zelený okruh měří asi 3,5 kilometru a seznámí návštěvníky s těmi nejatraktivnějšími místy Prachovských skal. Vede jak roklinami a stržemi, tak i po všech úžasných vyhlídkách. Tedy kromě vyhlídky Křížkovského, která je první na červené trase směrem od Prachova. Červená trasa není okruhem, ale vede asi 2,5 kilometru z jedné strany skalního města na druhou. Vydat se do skal můžete i se sportovním kočárkem, pro který je vhodná modrá trasa. Vede z Prachova a podíváte se během ní na pět vyhlídek. Na ostatních trasách počítejte s množstvím schodů.
Okouzlující místo i v pošmourném dni
My jsme Prachovské skály navštívili v létě během putování Českým rájem. Dojeli jsme sem autobusem z Jičína a vydali se do skal přes horní pokladnu. Vzhledem k vytrvalému dešti, který během chvíle pořádně zesílil, jsme ale zvolili přímou cestu po červené na druhou stranu skalního města. Sice jsme byli ve skalách prakticky sami, což bylo fajn, ale ani v pláštěnkách už nebylo moc příjemné trávit čas venku. Radši jsme tedy v cukrárně počkali, až se déšť zmírní. Nakonec se počasí během dopoledne umoudřilo a dokonce přestalo pršet úplně. Díky tomu jsme pak navštívili všechna zajímavá místa a všechny vyhlídky, procházeli se kolem štíhlých věží i mohutných bloků, zdolali jsme spoustu schodů nahoru a dolů úzkými průrvami a užívali si melancholickou atmosféru zatažené oblohy a téměř prázdných skal.
