Co by to bylo za lázně, kdyby v nich netekla léčivá voda? To v Luhačovicích rozhodně nehrozí, že byste byli na suchu. Pramenů s léčivými účinky tu je mnoho a dopřát si je může každý návštěvník.
Prameny v Luhačovicích mají slanou a železitou chuť. Obsahují velké množství minerálních látek jako sodík, bróm, vápník, hořčík, jód, kyselinu uhličitou a rozpuštěný oxid uhličitý. Používají se k pitné léčbě, inhalacím i koupelím, některé jsou volně přístupné, jiné svedené přímo do lázeňských domů. V lázních se léčí především pacienti s dýchacími, pohybovými a trávicími potížemi nebo s obezitou. Celkem v Luhačovicích vyvěrá sedmnáct minerálních kyselek a jeden sirný pramen. Při procházce po lázních můžete těchto pramenů ochutnat osm.
Amandka
S využíváním místních pramenů k léčbě se začalo v druhé polovině 17. století, kdy byl upraven nejstarší luhačovický pramen, kterému se tehdy říkalo Slaný nebo také Pramen bublavý. V roce 1792 byl přejmenován na Amandku, podle jména jednoho z členů šlechtické rodiny Serényiů, kteří měli Luhačovice ve vlastnictví od první poloviny 17. století až do roku 1945 (více o historii i současnosti lázní v článku Okouzlující lázně Luhačovice). Na Velké kolonádě si můžete prohlédnout zřídlo Amandky, které vzniklo při stavbě kolonády v letech 1947 – 1948. Pramen ale neochutnáte, v současné době už na povrch nevyvěrá.
Vincentka
Nejslavnějším luhačovickým pramenem je Vincentka, kterou zná pravděpodobně většina lidí v Česku, i když v Luhačovicích dosud nebyli. Vincentka se stáčí do lahví a prodává po celé zemi, používá se i k léčbě rýmy v podobě spreje do nosu, vyrábí se z ní pastilky proti kašli a další výrobky. V lázních si ji můžete studenou nebo ohřátou dopřát přímo na lázeňské kolonádě, v hale na Lázeňském náměstí.
Aloiska, Pramen Dr. Šťastného a Nový jubilejní
Mezi nejstarší luhačovické prameny patří Aloiska, která vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí a k pitné léčbě se využívá už od roku 1821. Nejvýraznější chuť ze všech luhačovických pramenů má Pramen Dr. Šťastného, pojmenovaný po místním rodákovi, který byl umučen za II. světové války. Vyvěrá v lázeňském parku poblíž Lázeňského divadla. V lázeňském parku byl navrtán také jeden z nejnovějších pramenů Nový jubilejní, který byl zpřístupněn v roce 2013. Najdete jej mezi Společenským domem a vilou Alpská růže.
Ottovka
Na svahu Malé Kamenné, v lázeňském parku nad tenisovými kurty, vyvěrá pramen Ottovka. Původně volně vytékal ze stráně, než byl v roce 1905 zachycen v kamenném sklepení. Kousek před tímto vývěrem byl postaven hezký kruhový pavilon, kde si můžete Ottovku dopřát. V posledních letech byla ale většinou nepřístupná. Tento pramen je totiž na rozdíl od ostatních povrchovým zdrojem, zachyceným v mělké studni, tím pádem se snadno znečistí. Dnes už by ale mělo být vše pomocí úpravy okolí i moderní technologie vyřešeno a Ottovka bývá opět přístupná, jako jeden z mála zdejších pramenů i po celý rok.
Viola a Marie
V lese nad pramenem Ottovky se nachází vrt pramene Viola z roku 2010. Ve stejném roce vznikl i vrt pramene Marie, který najdete také v lese, u turistické cesty k Jezírku lásky. Mezi prameny Viola a Marie vznikla Křížová cesta, jejíž zastavení tvoří smaltované obrázky se svatými motivy.
Pramen sv. Josefa
Dalším z pramenů, které můžete ochutnat, je Pramen sv. Josefa, který je veřejnosti přístupný v kašně před kostelem svaté Rodiny. Tato moderní budova kostela pochází z roku 1997 a byla vyvrcholením více než stoleté snahy o postavení svatostánku v obci.
Léčivá voda je to, co z Luhačovic dělá jedny z nejoblíbenějších lázní u nás. Značně tomu ale přispívá i krásná čistá příroda Bílých Karpat a neobyčejná architektura Dušana Jurkoviče a dalších velkých architektů, kteří lázním vtiskli jejich podobu.
