O Lysé hoře se hovoří jako o královně Moravskoslezských Beskyd. A kdo ji už navštívil, nejspíš dá tomuto tvrzení za pravdu. Se svou výškou 1324 m n. m. je nejvyšší horou tohoto pohoří a vzhledem k tomu, že je ze všech stran obklopena hlubokým údolím, musíte při cestě na její vrchol z jakéhokoliv směru překonat kolem 800 výškových metrů a to pěkně po svých. Odměnou je kromě dobrého pocitu samozřejmě také pěkný výhled nejen po okolních beskydských kopcích.
Lysá hora se nachází na rozhraní obcí Ostravice, Krásná, Malenovice a Staré Hamry. Jejímu vrcholu se říká také starým názvem Gigula a vybíhají z něj čtyři rozsochy – Malchor, Lukšinec, Velký Kobylík a Zimní Polana. Celý masiv je pak oddělen od dalších kopců Moravskoslezských Beskyd hlubokými údolími řek Ostravice, Mohelnice a Řečice.
Nahoru po žluté z Krásné
Nahoru na „Lysénku“, jak jí mile říkají někteří místní i její pravidelní návštěvníci, se můžete vydat několika cestami z Ostravice, Frýdlantu nad Ostravicí, Malenovic, Krásné, Visalají nebo od přehrady Šance. Nejoblíbenější trasa je ta z Ostravice, po které se na své „výplazy“ na Lysou horu vydával i slezský rodák Petr Bezruč. Já jsem zvolila trasu po žluté ze zastávky autobusu Krásná, Nižní Mohelnice, lesní správa. Odtud to bylo zhruba 5,5 kilometru s plynulým prudším stoupáním asi 820 výškových metrů. Výhodou této trasy bylo především to, že je méně frekventovaná. I když jsme šli během krásného prázdninového dne, potkali jsme jen minimum lidí. Pod vrcholem Malchoru, vedlejšího vrcholu Lysé hory, jsme si tak v klidu vychutnali i spoustu výborných borůvek hned u cesty.
Lysá Hora není lysá
Lysá hora vlastně vůbec není lysá, jak řekl po výšlapu můj syn (na rozdíl třeba od jesenického Pradědu nebo krkonošské Sněžky). Ale to žádný kopec v Beskydech, všechny se nachází pod horní hranicí lesa (pod nadmořskou výškou, od které se nedaří lesům a vyšší vegetaci). Lysá hora dostala svůj název poté, co ji po svém příchodu v 17. století odlesnili Valaši kvůli pastvě ovcí. Bujnou vegetaci nahoře doplňuje několik staveb. Tou nejvyšší je televizní vysílač z roku 1980, který se svými 78 metry tvoří už z dálky poznávací znamení Lysé hory. Dále se nahoře nachází meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu postavená v roce 1954 (meteorologické měření se tu ale provádí už od roku 1897). Na vrcholu stojí také betonový obelisk, na kterém nachází Hladící bod, o metr výš než vrchol a s číslem 1324. Ten by měl každý hned po svém výstupu pohladit, aby stvrdil svůj výkon. A také to prý přináší štěstí, tak nezapomeňte.
Ubytování přímo na Lysé Hoře
Pokud chcete na Lysé hoře zažít západ i východ slunce jako já a nechcete spát pod širou oblohou, můžete se tu ubytovat. První útulna pro turisty vznikla na vrcholku Lysé hory už v roce 1880 a následovaly ji další, všechny ale postupně zanikly. Dnes tu slouží návštěvníkům dvě horské chaty, obě jsou nové. V roce 2015 byla otevřena Bezručova chata, kterou postavil a provozuje Klub českých turistů. A v roce 2016 následovala Chata Emil Zátopek – Maraton, která je docela velkým hotelem. Patří k ní i vedlejší budova Desítka poskytující turistům ubytování ve společných pokojích. My jsme přespali v Maratonu v pěkně zařízeném prostorném pokoji s vlastní koupelnou.
Romantika při západu a východu slunce
Východ a západ slunce, to je romantika. Ovšem počítejte s tím, že na Lysé hoře s vámi tu romantickou chvilku bude sdílet mnoho dalších podobně naladěných nadšenců. Uprostřed prázdnin nás tam bylo večer i ráno tak kolem padesátky. Ale i tak je to samozřejmě krásný zážitek a vřele jej doporučuji.
Dolů po modré kolem Ivančeny do Malenovic
Pro cestu dolů jsem zvolila trasu po modré a to především proto, že jsem chtěla jít kolem skautského památníku Ivančena. Její vznik se datuje do roku 1946, kdy malý pomníček z kříže a kamenů postavili skauti 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy na památku svých skautských kamarádů zavražděných na konci války gestapem za účast v protinacistickém odboji. Časem se toto místo stalo nejen pietním místem, ale také symbolem skautských hodnot a boje za svobodu. Dnešní podoba Ivančeny je výsledkem rekonstrukce z roku 2017.
O kousek níže se na rozcestí Hradová – nad salašem napojuje zelená značka, která nás zavedla k nyní zavřenému hotelu Petr Bezruč a na zastávku Malenovice – hutě. Kdybychom nespěchali na další spoj domů, protáhli bychom si cestu ještě o něco dál po zelené k Satinským vodopádům, ale to třeba zase příště.
