Vodopády Studeného potoka patří k oblíbeným místům ve Vysokých Tatrách. Trasa kolem kaskády ledovcových vodopádů patří mezi ty snazší a je poměrně lehce dostupná i pro rodiny s menšími dětmi nebo méně zdatné turisty. Zároveň ale nabízí krásné výhledy na tatranské velikány a krásu vody řítící se skalnatým korytem.
Na Hrebienok pěšky nebo lanovkou
K vodopádům vede několik cest, ta nejsnazší z nich začíná na Hrebienku. Na Hrebienok se můžete vydat ze Starého Smokovce pěšky, což zabere zhruba tři čtvrtě hodiny, nebo využít pozemní lanovku. My jsme se rozhodli šetřit síly a zároveň se svézt jedinou pozemní lanovkou na Slovensku, která nás na Hrebienok vyvezla za pár minut. Tam pak máte více možností, kudy se k vodopádům vydat. Můžete jít po zelené k Bilíkově chatě a dále proti proudu Studeného potoka k Rainerově chatě a zpátky zase stejnou cestou, nebo se na rozcestí nad Rainerovou chatou napojit na červenou tatranskou magistrálu a vrátit se po ní na Hrebienok. Nebo to vzít jako my opačně, nejdříve po červené a poté kolem vodopádů.
Z Hrebienku k Obrovskému vodopádu
Trasa po červené z Hrebienku k rozcestí nad Rainerovou chatou vede po vrstevnici a je to pohodlná cesta prakticky po rovince. U tohoto rozcestí jsme se mohli napojit na modrou značku, která se po chvíli spojuje se zelenou a společně vedou dolů kolem vodopádů. My jsme ale pokračovali ještě dále k rozcestí pod Húpačkami, kde jsme se u mostku přes potok trochu osvěžili a pak vystoupali o kousek výš k Obrovskému vodopádu. Není to velká zacházka a určitě stojí za to. U Obrovského vodopádu jsme se otočili a vydali se zpět k rozcestí pod Húpačkami a po zelené k Rainerově chatě, kde jsme se zastavili na menší občerstvení.
Rainerova chata
Rainerova chata stojící v ústí Velké studené doliny je nejstarší vysokohorskou chatou ve Vysokých Tatrách. Byla založena v roce 1863, ale po vybudování chaty Kamzík v jejím sousedství o 19 let později ztratila svůj význam a byla využívána jako noclehárna nosičů a později jako skladiště. Chata Kamzík byla ale kvůli špatnému technickému stavu v roce 1980 zrušena a naopak Rainerova chata se dočkala v roce 1998 obnovy. Neposkytuje ubytování, ale slouží jako občerstvení, infocentrum a také malé muzeum horských nosičů.
Vodopády Studeného potoka
Po svačině jsme pokračovali dále po zelené kolem potoka a těšili se na další vodopády. Prvním z nich je Skrytý vodopád zaříznutý hluboko do skalní průrvy. Vychutnáte si jej z vyhlídky, na které jej budete mít přímo před sebou.
Dalším je nádherný Velký vodopád (nebo také Studenovodský vodopád). Jeho část je vidět už od rozcestí, ale určitě by byla chyba neodbočit tu ze zelené na modrou trasu, která se na tomto místě odpojuje. Stačí totiž sejít kousek dolů a jste tomuto krásnému mohutnému vodopádu na dosah. Pod vodopádem vede lávka přes potok, ze které budete mít ten nejlepší výhled na celou šířku tohoto okouzlujícího přírodního díla.
Až jsme se dostatečně pokochali pohledem a osvěžili nohy ve studené vodě Studeného potoka, pokračovali jsme zase zpátky na zelenou, která od tohoto rozcestí pokračuje společně se žlutou trasou. U dalšího rozcestí Nad Dlhým vodopádem se žlutá odpojuje a opět by byla škoda nedržet se jí ještě chvíli, i když je to trochu zacházka z kopce a pak zase zpět do kopce. Odměnou je ale moc pěkný pohled na Dlhý vodopád, poslední z obdivuhodných vodopádů Studeného potoka.
Pak už jsme pokračovali po zelené k Bilíkově chatě, kde jsme se stavili na oběd, a zpátky na Hrebienok. Na Hrebienku jsme si ještě prohlédli pěkné sochy medvědů v galerii medvědích soch v Příjemné zóně, klidné části kopce určené k relaxaci. A pak už jsme vyrazili pěšky zpátky dolů do Starého Smokovce. Původně jsme sice měli koupený zpáteční lístek na lanovku, ale kvůli dlouhým frontám jsme raději zvolili pěší trasu, které vede prakticky celá poblíž kolejí. Aspoň jsme si po cestě zblízka prohlédli nejzajímavější část trasy lanovky, kde se kříží oba vozy.
