Kutná Hora patřila ve středověku k nejvýznamnějším městům v českých zemích. Za svůj rozvoj vděčila těžbě stříbra, jehož bohatá ložiska se tu našla. Do jednoho středověkého dolu se v Kutné Hoře můžete podívat a dozvědět se, jak těžkou práci horníci měli. Je to zajímavý zážitek, který se nám moc líbil.
Stříbro se na místě dnešní Kutné Hory vyskytovalo v hojné míře a zpočátku i na povrchu. Alespoň tak historici soudí podle toho, že už v 10. století se v hradišti Malíně (dnes stejnojmenná obec v sousedství s Kutnou Horou) razili stříbrné denáry. Pozemky, na kterých vyrostlo město, patřily cisterciáckému klášteru v Sedlci. Právě s mnichem z tohoto kláštera je spojována legenda o vzniku názvu města. Mnich údajně na procházce po nedalekém kopci spatřil stříbrnou žílu. Nález běžel ohlásit do kláštera, ale předtím si místo označil položením svého mnišského šatu, kterému se říkalo kutna. Odtud se údajně vžil název Hora Kutna, neboli Kutná Hora. Možná to ale bylo méně romantické a město dostalo svůj název jednoduše podle toho, že se tu těžilo, tedy kutalo.
Lesk a bohatství stříbra
Kutnohorské doly byly bohaté a staly se základem královské moci v Českých zemích. Král Václav II. vydal kolem roku 1300 nový horní zákon, který stanovil královská práva na těžbu stříbra a také stanovoval pravidla pro mincovnictví. Zavedl jednotnou minci a její ražbu soustředil do Kutné Hory. Ta se tak stala královskou pokladnicí a i další králové Karel IV. a Václav IV. si města hleděli a nechávali je zvelebovat. V 15. století ale upadl výnos dolů i kvalita mincí a Kutná Hora zažívala dramatické období bitev, požárů a povstání. Druhý dech nabralo město i těžba stříbra na konci 15. století za vlády Vladislava Jagelonského, kdy Kutná Hora svým významem šlapala na paty i samotné Praze. Během 16. století ale opět rapidně klesal výnos dolů a navíc jim konkurovalo levné stříbro dovážené z Jižní Ameriky. Kutnohorské dolování se tak přestalo vyplácet, až zcela ustalo.
Objevení a zpřístupnění štoly
Nejvýnosnějším kutnohorským dolem byla šachta Osel, která fungovala od roku 1363 do roku 1541, kdy byla zatopena. Na přelomu 15. a 15. století byl Osel se svými až 662 metry úklonné hloubky (nešel kolmo dolů, ale šikmo po stříbrné žíle) nejhlubším dolem na světě. Podle předpokladu historiků se nachází někde pod chrámem sv. Barbory, ale jeho přesná poloha není známa. V roce 1967 se při hydrogeologickém průzkumu historického jádra města podařilo objevit v hloubce 22 metrů štolu, o které se nejdříve objevitelé domnívali, že by mohla být právě tímto slavným dolem. Dalším průzkumem bylo ale prokázáno, že jde o středověkou odvodňovací štolu raženou postupně od 14. do počátku 16. století. Rozkládá se v prostoru mezi chrámem sv. Barbory a budovou Hrádku. Tato štola byla po průzkumu otevřena veřejnosti. V roce 1995 bylo vybudováno nové přístupové schodiště, které důl zpřístupnilo obousměrně a zjednodušilo prohlídky.
Prohlídka středověkého dolu
Prohlídka středověkého dolu je součástí II. prohlídkového okruhu Českého muzea stříbra na Hrádku. Tento okruh nás postupně seznámí s celým procesem těžby stříbra, jeho zpracováním i ražbou mincí. Nejdříve jsme se na nádvoří dozvěděli důležité informace o historii Hrádku a těžbě stříbra v Kutné Hoře. Poté jsme se přemístili do repliky prostoru, kde býval na jámě dolu umístěný velký těžební stroj na koňský pohon, tzv. trejv.
Tady jsme po prohlédnutí expozice dostali helmu se svítilnou a oblékli si halenu s kápí, tzv. perkytli, kterou horníci při své práci nosili. Takto vybaveni jsme se mohli přesunout kousek pěšky ke vstupu do šachty. Dolů se dostáváme 33 metrů hlubokým schodištěm a čeká nás zhruba 250 metrů cesty podzemím. V dole jsme si prohlédli krasové jevy, které tu díky vápencové hornině nad šachtou přirozeně vznikají (a můžeme si tady na ně na rozdíl od jeskyní sáhnout), repliky výztuží a různých šachet, zkusili jsme si představit, jak se tu horníci cítili prakticky ve tmě a malém prostoru, a vyzkoušeli jsme si i naprostou tmu. Po návratu na denní světlo jsme se podívali ještě do repliky hornické vesnice a na závěr se už opět v prostorách Hrádku seznámili s technologií zpracování stříbra a ražbou mincí.
Na prohlídku je dobré si dopředu rezervovat místo, obzvlášť v letní sezóně. Návštěva dolu má také svá omezení, které je dobré promyslet dopředu. Prohlídka není přístupná pro děti do 6 let a určitě není vhodná pro lidi trpící klaustrofobií nebo zhoršeným zdravotním stavem. Prostory dolu jsou těsné, v tom nejužším místě jsou od sebe stěny vzdálené pouze 40 cm. V jiném místě je zase třeba jít několik desítek metrů v předklonu, protože strop je pouze 120 cm vysoko. Jinak je to ale velmi zajímavý zážitek, který rozhodně doporučujeme.
