V centru Brna stojí desítky historických budov, kolem kterých jsem za roky života ve městě prošla nesčetněkrát. Jen málokam se ale vracím tak ráda jako do kostela sv. Jakuba. Pokaždé mě znovu okouzlí jeho světlý interiér a působivá atmosféra. Vedle něj stojí za to objevit i místa, která byla po staletí ukrytá nad hlavami návštěvníků. Projdete se mezi mohutnými trámy historických krovů s poutavou multimediální expozicí, vystoupáte na vyhlídkovou věž a poznáte tak kostel z úplně jiné perspektivy.
Kostel sv. Jakuba a jeho více než 800letá historie
Většina lidí dnes zná kostel sv. Jakuba především jako výraznou dominantu Jakubského náměstí v centru Brna. Jeho historie ale sahá až do počátku 13. století. Na místě dnešního kostela stál už tehdy menší románský chrám, který však s rostoucím významem Brna přestal potřebám města stačit a postupně jej nahradil větší gotický kostel. Významnou proměnou pak prošel v průběhu 15. a na počátku 16. století. Tato stavební etapa trvala několik desítek let a podílela se na ní řada významných stavitelů a kameníků. Presbytář byl dokončen kolem roku 1473, na stavbě trojlodí se pak prokazatelně podílel také významný brněnský kameník a stavitel Anton Pilgram. Na bývalé severní předsíni se dochovala jeho kamenická značka i datovaný nápis z roku 1502. Později odešel do Vídně, kde se podílel také na stavbě proslulého dómu sv. Štěpána. Právě během této stavební etapy získal kostel sv. Jakuba svou typickou pozdně gotickou podobu, kterou obdivujeme dodnes.
Roku 1515 chrám vážně poškodil požár, při kterém se zřítila střecha a zničena byla velká část vnitřního vybavení včetně oltářů. Opravy však postupovaly poměrně rychle a už o rok později byl vysvěcen nový hlavní oltář. Stavební práce pak pokračovaly ještě několik desetiletí. Podobu kostela ovlivnila i další staletí. V 18. století prošel barokními úpravami, které změnily především jeho interiér. Koncem 19. století pak následovala rozsáhlá regotizace pod vedením rakouského architekta Heinricha von Ferstela. Jejím cílem bylo vrátit kostelu jednotnější gotický charakter a odstranit část úprav, které přinesla předchozí staletí.
Poslední výraznou proměnou prošel kostel při rozsáhlé rekonstrukci, která probíhala v letech 2021 – 2024. Obnova se týkala nejen samotného chrámu a jeho vybavení, ale také historických krovů a věže. Právě díky ní se návštěvníkům otevřely i prostory, které do té doby nebyly běžně přístupné, a vznikla zde nová prohlídková trasa vedoucí přes krovy až do věže.
Světlý interiér s neobvyklými vitrážemi
Velkou výhodou kostela sv. Jakuba je, že zůstává otevřený veřejnosti každý den. Kdykoliv se tak při procházce centrem Brna můžete zastavit a zdarma si prohlédnout jeho interiér. Já této možnosti využívám docela často. Přestože nejsem věřící, ráda sem na chvíli zajdu, posadím se nebo se jen v klidu rozhlédnu kolem sebe. Ze všech brněnských kostelů je právě sv. Jakub už dlouhá léta mým nejoblíbenějším. Líbí se mi především jeho světlý a vzdušný interiér, na kterém se výrazně podílejí vysoká okna se zajímavou historií.
Během regotizace kostela byly do oken vsazeny barevné vitráže. Na konci druhé světové války je ale zničily letecké nálety na Brno. Zůstalo jediné barevné sklíčko, které je dodnes v jednom z oken nedaleko kůru. Po válce byla okna opravena kvůli nedostatku financí pouze provizorním čirým zasklením, které zde nakonec vydrželo přibližně 75 let. Při rozsáhlé rekonstrukci dokončené v roce 2024 dostala okna nové vitrážové zasklení. Místo původní malované výzdoby vzniklo jednodušší řešení z kosodélníkových tabulek ve dvou odstínech žluté. Do interiéru tak stále proniká dostatek denního světla, které má díky novým vitrážím příjemný zlatožlutý odstín.
Co si prohlédnout v interiéru kostela
Při prohlídce interiéru stojí za pozornost také jeho vybavení, ve kterém se prolínají různé etapy historie kostela. Na podobě hlavního oltáře jsou patrné novogotické prvky z úprav v 19. století, z barokní přestavby v 18. století se dochovaly například mramorové oltáře a obrazy. Kamenná kazatelna má ještě starší původ. Schodiště k ní bylo dokončeno už v roce 1526 a do dnešní podoby byla upravena v roce 1669. K nejcennějším památkám uvnitř kostela patří dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem z konce 13. století.
Za hlavním oltářem si můžete všimnout také barokního náhrobku maršála Ludvíka Raduita de Souches, velitele, který se významně podílel na úspěšné obraně Brna před Švédy v roce 1645. Jeho ostatky jsou podle jeho posledního přání uloženy právě v kostele sv. Jakuba a náhrobek zdobí bronzová klečící postava maršála z roku 1722. Za pozornost stojí také současná křížová cesta, která byla v kostele instalována v listopadu 2024. Soubor obrazů brněnského malíře Vladimíra Svobody pochází z 90. let 20. století a svým pojetím i střídmou barevností zajímavě doplňuje původní gotický ráz kostela.
Historické krovy a vyhlídková věž kostela sv. Jakuba
Zatímco do interiéru kostela můžete vstoupit zdarma, historické krovy a věž jsou součástí placených návštěvnických okruhů. Tyto prostory byly veřejnosti dlouhá léta nepřístupné a otevřely se až po rozsáhlé rekonstrukci kostela, krovy v červnu 2024 a věž na podzim stejného roku. Díky tomu se dnes můžete podívat nad klenbu kostela mezi historické trámy čtyřpatrového krovu a ještě výš do věže s původními zvony a vyhlídkou na Brno. Krovy a věž můžete navštívit samostatně, na každý z okruhů se prodává vlastní vstupenka. K dispozici je ale také zvýhodněná kombinovaná vstupenka na obě části, kterou bych doporučila zvolit. Oba okruhy jsou totiž dost odlišné a každý nabízí úplně jiný zážitek. V ceně vstupenky je i videoprůvodce v aplikaci, případně si na stránce visitjakub.cz můžete vybrat termín prohlídky s průvodcem.
Historické krovy s multimediální expozicí
Historické krovy zaujmou už svou mohutnou čtyřpatrovou dřevěnou konstrukcí. Prostorem nad klenbou kostela dnes vedou lávky návštěvnické trasy, ze kterých si můžete zblízka prohlédnout spletitou soustavu trámů. Velkým lákadlem je multimediální expozice, která využívá 430 světel, prostorový zvuk a projekce. Barevné nasvícení se průběžně mění a pokaždé tak trochu proměňuje atmosféru celého prostoru. Součástí expozice jsou také dva krátké filmy promítané na průsvitné plochy zavěšené mezi trámy. Jeden přibližuje historii kostela sv. Jakuba, druhý připomíná obléhání Brna Švédy v roce 1645. Během projekcí se obraz, zvuk a světelné efekty propojují s dřevěnou konstrukcí krovů v jeden zajímavý celek.
Kůr, klenotnice a unikátní dvojité schodiště
Než vystoupáte až do historických krovů, určitě nevynechejte zastávku na kůru. Ocitnete se přímo u varhan, které prošly při nedávné rekonstrukci kostela obnovou. Z kůru se zároveň otevírá krásný pohled na celý interiér z výšky. Právě odsud dobře vynikne jeho prostor, vysoké klenby i světlost, která je pro kostel sv. Jakuba tak typická. Další zastávkou je prostor nazývaný klenotnice, který dnes zůstává prázdný. Jeho stěny ale ožívají při krátkém videomappingu věnovaném unikátnímu dvojitému točitému schodišti z roku 1581. Tvoří ho dvě samostatné spirály, takže po jedné lze stoupat a druhou sestupovat, aniž by se lidé na úzkých schodech museli vyhýbat. Podobných konstrukcí se dochovalo jen několik a jednu z nich najdete také v kostele sv. Mořice v Olomouci.
Vyhlídková věž kostela sv. Jakuba
Druhý návštěvnický okruh vás zavede do 92 metrů vysoké věže kostela sv. Jakuba, která byla dokončena v roce 1592. Na samotný vrchol se ale samozřejmě nestoupá, vyhlídková část se nachází ve výšce 43 metrů nad zemí. Cesta k ní vede po úzkých a místy poměrně strmých schodech několika patry věže, takže už samotný výstup je zajímavou součástí prohlídky. Po cestě navíc projdete v bezprostřední blízkosti historických zvonů a nahlédnete také k hodinovému stroji. Největší ze svatojakubských zvonů, sv. Jakub, odlil roku 1515 zvonař Jeroným Haubic. Váží úctyhodných 6 790 kilogramů a na jeho věnci je připomínka katastrofického požáru, který kostel postihl právě v roce vzniku zvonu. Druhým největším je zvon Panna Maria z roku 1658 o hmotnosti 3 025 kilogramů. Zvon Josef, pocházející pravděpodobně z přelomu 15. a 16. století, je výrazně menší, váží jen 540 kilogramů. Za války byl rekvírován a měl být roztaven pro vojenské účely, podařilo se jej ale zachránit a po jejím skončení vrátit zpět do kostela.
Od zvonů pokračuje cesta ještě výš až k samotné vyhlídce. Ze čtyř oken se otevírají pohledy na známé brněnské dominanty, jako jsou Špilberk, Petrov nebo kostel sv. Tomáše, i na další části historického centra. Zajímavým doplněním jsou historická panoramata umístěná přímo pod okny. Můžete tak porovnat současnou podobu města s pohledy ze stejného místa před více než sto lety a všimnout si, jak výrazně se Brno za tu dobu proměnilo.
Nahlédněte také pod Jakubské náměstí
Pokud byste chtěli zjistit, co se ukrývá také pod povrchem Jakubského náměstí, můžete návštěvu kostela spojit s prohlídkou Kostnice u sv. Jakuba. Ta vznikla v souvislosti s někdejším hřbitovem kolem kostela, jehož omezená kapacita vedla k ukládání starších ostatků do podzemních prostor. Dnes patří k největším zpřístupněným kostnicím v Evropě. Uchovává ostatky více než 50 tisíc lidí a vstup do ní najdete jen pár kroků od kostela.
Neslušný mužíček a pověst o kameníkovi
Až se vrátíte zpátky na Jakubské náměstí, nezapomeňte zvednout hlavu. Nad malým úzkým oknem na jižní straně kostelní věže pohledem od náměstí Svobody) můžete objevit jednu z nejznámějších kuriozit sv. Jakuba, takzvaného neslušného mužíčka. S drobnou kamennou postavičkou vystrkující holý zadek směrem k Petrovu je spojená známá brněnská pověst. Podle ní zde pracoval schopný mistr kameník, zatímco stavba kostela na Petrově se stále opožďovala. To se tamním představitelům údajně příliš nelíbilo, a tak se postarali o to, aby kameník musel práci u sv. Jakuba opustit. Před odchodem si ještě vyžádal, aby mohl dokončit okno, na kterém právě pracoval. Nad ním pak zanechal malou postavičku vystrkující holý zadek směrem k Petrovu. Jestlipak si všimnete, že postavičky jsou ve skutečnosti dvě? Té druhé se říká „neslušná ženuška“ a je už na fantazii každého, co tam spolu asi vyvádějí.
Kostel sv. Jakuba pro mě není jen jednou z mnoha brněnských památek. Mám jej spojený i s jednou milou rodinnou vzpomínkou. Když byl můj syn Jakub malý, při cestách centrem se mě často ptal, jestli se zastavíme v „jeho kostele“. Od té doby už uplynula spousta let, ale pokaždé, když ke sv. Jakubovi přijdu, si na tuhle jeho dětskou hlášku s úsměvem vzpomenu. Určitě to ale není jediný důvod, proč sem tak ráda zavítám. Návštěvu interiéru i historických krovů a věže můžu doporučit každému, kdo chce kostel sv. Jakuba poznat i trochu jinak než jen při pohledu z Jakubského náměstí.
