Jižněji to už v Evropě nejde, alespoň ne po pevnině. Na malém výběžku Pyrenejského poloostrova, odkud je to jen 15 kilometrů ke břehům Afriky, leží okouzlující městečko Tarifa. Je to místo, kde se můžete vykoupat ve Středozemním moři i v Atlantském oceánu, kde prakticky pořád fouká a kde vládne uvolněná atmosféra, které je tak snadné podlehnout.
Přístavní město Tarifa leží na jižním pobřeží Španělska ve slunné oblasti Andalusie. Malý výběžek Pyrenejského poloostrova se tu ubírá směrem k africkému pobřeží, ke kterému je to v tomto nejužším místě Gibraltarského průlivu jen 15 kilometrů daleko. S Afrikou, konkrétně s marockým městem Tanger, je Tarifa spojena pravidelnou trajektovou dopravou, cesta trajektem trvá zhruba hodinu. Ze španělských měst, kam se dá doletět z Česka nebo z okolních zemí, je to sem nejblíže z Málagy, která je vzdálená asi 160 kilometrů. A pak je nejjednodušší pokračovat autem, ale dojedete sem i autobusem. Nejezdí jich však během dne mnoho, obzvlášť těch přímých. Na to si dejte pozor při plánování přesunů a raději si kupte jízdenky dopředu, abyste měli jistotu místa v autobuse. S přestupem v nedalekém městě Algeciras existuje autobusových spojení o něco více. To nás zachránilo na cestě z Tarify, když jsem nákup jízdenek dopředu podcenila. Na jediný přímý odpolední spoj, kterým jsme se měli přesunout do města Estepona (směrem zpět k Málaze), už nebylo hodinu před odjezdem na nádraží možné koupit jízdenku, byl vyprodaný.
Castillo de Guzmán el Bueno
Historie Tarify je úzce spojená s její polohou u Gibraltarského průlivu. Už Féničané a později Římané využívali toto místo jako strategický bod mezi Evropou a Afrikou. Název Tarifa pochází z arabštiny. Podle tradice je město pojmenováno po Tarífovi ibn Málikovi, který zde v roce 710 přistál při jednom z prvních muslimských výpadů na Pyrenejský poloostrov. Následující staletí byla ve znamení maurské nadvlády, která zanechala stopu v urbanismu města i v dochovaných hradbách. Dominantou historického centra je hrad Castillo de Guzmán el Bueno ze 13. století. Je spojený s legendou o obraně města proti muslimskému obléhání, kdy měl jeho velitel raději obětovat vlastního syna než Tarifu vydat. Ať už je příběh pravdivý nebo ne, hrad dodnes připomíná strategický význam města během reconquisty. Když vás omrzí odpočinek na pláži, můžete si hrad projít, prohlédnout si expozice a podívat se na město a pobřeží z jeho hradeb.
Malebné centrum s pohodovou atmosférou
Po znovudobytí křesťany sloužila Tarifa dlouho jako vojenská pevnost a pohraniční město. Obchod i běžný život tu byly podřízené obraně pobřeží a kontrole průlivu. Teprve v moderní době ztratila Tarifa vojenský význam a začala se postupně otevírat cestovnímu ruchu. Dnešní Tarifa si z minulosti zachovala hlavně historické centrum, hradby a několik kostelů postavených na základech bývalých mešit. Historické centrum tvoří úzké uličky, nízké domy a menší náměstí. Ráno působí ulice ospalým dojmem, je příjemné se tu jen tak pomalu toulat. Během dne a především večer pak ulice ožívají společně s tím, jak se spousta zdejších barů a restaurací plní návštěvníky.
Nejjižnější bod pevninské Evropy
Na jižním okraji Tarify se nachází malý skalnatý výběžek Isla de las Palomas, který je tím skutečným nejjižnějším místem Evropy, kam se dá dostat po pevnině. Původně šlo o samostatný ostrov, který byl ale s městem propojený úzkou hrází. Na konci Isla de las Palomas stojí maják Punta de Tarifa, který slouží jako důležitý navigační bod pro lodě proplouvající průlivem. Isla de las Palomas není běžně přístupný, dlouhodobě tu fungují vojenské objekty a přístavní infrastruktura. Měla by být možnost podívat se tam v určité časy s průvodcem po domluvě v infocentru, to jsme ale neměli příležitost vyzkoušet.
Mar Mediterráneo a Océano Atlántico
Tarifa je také místem, kde se setkávají vody Středozemního moře a Atlantského oceánu. Z geografického hlediska se za hranici mezi Středozemním mořem a Atlantikem se považuje právě linie mezi Tarifou a marockým mysem Spartel u Tangeru. Zcela jasně a srozumitelně tuto skutečnost připomínají moc pěkné cedule „Mar Mediterráneo“ a „Océano Atlántico“ na hrázi vedoucí k Isla de las Palomas. Cedule patří k nejznámějším a nejfotografovanějším místům v Tarifě, rušno je u nich během dne a obzvlášť pak večer při západu slunce. Není divu, zapadající slunce v pozadí dodá atlantické ceduli opravdu fotogenický dramatický vzhled. Krásně se odtud ale pozoruje i východ slunce nad Středozemním mořem, na který jsem tu naopak čekala téměř sama.
Písčité pláže a ráj vodních sportů
Pláže jsou asi hlavním důvodem, proč lidé do Tarify jezdí (tedy kromě zvláštní uvolněné atmosféry městečka a zajímavosti, že jde o nejjižnější pevninský bod Evropy). Krásná písčitá pláž na pobřeží Atlantského oceánu s názvem Playa de Los Lances se táhne několik kilometrů od města směrem na severozápad, je široká a se spoustou místa pro každého. Díky téměř neustálému větru je také ideální na kitesurfing a windsurfing, mezi nadšenci těchto sportů je Tarifa proslulá. Klidnější koupání (co se vln týče, lidí tu bývá obzvlášť odpoledne na malém prostoru mnoho) obvykle nabízí menší pláž Playa Chica mezi ostrovem Las Palomas a přístavem, kterou vyhledávají především rodiny s dětmi.
Ačkoliv jsou krásná pláž a Atlantský oceán zdejšími lákadly, pro běžné koupání tu nebývají vždy dobré podmínky, vlny jsou kvůli větru někdy dost nepříjemné. Samozřejmě i tady je občas téměř bezvětří, to jsme tu zažili první odpoledne našeho krátkého pobytu. Koupání bylo fajn, i když vlny Atlantského oceánu i tak občas překvapily. Středozemní moře u Playa Chico ale bylo úplně klidné. Druhý den už foukalo více a vlny se zvedaly u obou pláží. Třetí den dopoledne jsme koupání i samotný pobyt na pláži po malé chvíli vzdali, protože kromě ještě bouřlivějšího moře hnal silný vítr jemný písek tak prudce, že na kůži až nepříjemně štípal. To už totiž vítr Levante přišel v plné síle.
Levante a Poniente
Vítr je pro Tarifu zásadní a do velké míry určuje, jak město i okolí fungují. Prakticky celý rok se tu střídají dva hlavní větry – Levante a Poniente. Každý z nich má jiné vlastnosti a jiný dopad na pobyt u moře. Poniente je slabší vítr vanoucí ze západu, od Atlantiku směrem ke Středozemnímu moři. Je chladnější, vlhčí a většinou slabší než Levante, přináší lepší viditelnost a příjemnější teploty. Levante fouká z východu, tedy od Středozemního moře směrem k Atlantiku a největší síly dosahuje právě v Gibraltarské úžině. Je horký, suchý a často velmi silný. Když se rozfouká naplno, může foukat několik dní v kuse bez přestávky. Typické jsou nárazy větru, jemný písek ve vzduchu a horší viditelnost. Moře bývá rozbouřené a koupání je omezené. Na západní pobřeží přináší velmi horké a suché počasí, na východní pobřeží Španělska i do východní Andalusie naopak oblačnost a déšť. O tom jsme se přesvědčili i my, když jsme měli zataženo a deštivo několik následujících dní v Esteponě a Málaze.
