Propast Macocha je ohromujícím dílem přírody, které přitahuje pozornost odedávna. Pohled na její dno v hloubce téměř 140 metrů je fascinující a děsivý zároveň. A co teprve pohled z jejího dna vzhůru, kdy na člověka dolehne její ohromnost v plné síle. Toto místo rozhodně stojí za návštěvu, ostatně jako celá úžasná krajina Moravského krasu.
Největší light hole propast u nás a ve střední Evropě
Propast Macocha je naší nejznámější propastí a svůj věhlas si jistě zaslouží. S rozměry půdorysu 174 x 76 metrů a hloubkou suché části 138,7 metrů jde o největší propast svého druhu u nás i ve střední Evropě, tedy z propastí typu „light hole“ (s denním osvětlením celé prostory). Na jejím dně se nachází dvě jezírka, Horní jezírko má hloubku asi 13 metrů a Dolní jezírko je hluboké zhruba 49 metrů (pravděpodobně ale ještě více, dodnes nebylo dosaženo jeho dna). Propast vznikla pravděpodobně prolomením klenby velkého podzemního dómu. Úchvatný pohled se nabízí nejen z vyhlídkových můstků dolů do propasti, ale také z jejího dna, kdy si ještě více uvědomíte její ohromnost. Dno Macochy je přístupné v rámci prohlídky Punkevních jeskyní.
Kudy k Macoše?
K propasti Macocha se dostanete odbočkou ze silnice spojující obce Vilémovice a Ostrov u Macochy. Auto necháte na velkém placeném parkovišti, odtud už je to na vyhlídku do propasti pěšky sotva 200 metrů. U parkoviště je od května do září denně a v dubnu a říjnu o víkendech otevřeno informační středisko Macocha, kde si můžete koupit vstupenky do Punkevních jeskyní, jízdenky na lanovku nebo suvenýry. Těch zakoupíte spoustu i na stáncích vedle chaty Macocha u vyhlídkového Horního můstku.
Objevování propasti Macocha
Staré listiny se o propasti poprvé zmiňují v roce 1575, ale první zdokumentovaný sestup člověka do do ní pochází z roku 1723. Tehdy se na její dno spustil mnich minoritského kláštera v Brně Lazarus Schoper. Zajímavostí je, že tak učinil údajně až poté, co vyslal dolů dva místní sedláky a ti se živí vrátili zpátky. Přesto se do historie objevování Macochy zapsalo jen jeho jméno. Do konce 19. století se uskutečnilo dalších zhruba 12 sestupů do propasti, vydal se tam například i tehdejší majitel panství hrabě Karel Salm. Postupně se tyto dobrodružné výpravy měnily v odborné expedice významných badatelů. V roce 1856 dolů sestoupil doktor Jindřich Wankel, lékař, archeolog, speleolog a objevitel mnoha jeskyní v oblasti Moravského krasu. V těchto stopách pokračoval také jeho vnuk Karel Absolon, významný archeolog a krasový badatel, který v roce 1901 započal systematický průzkum Macochy. S pomocí místních lidí se tak zasloužil mimo jiné o objevení Punkevních jeskyní v roce 1909 a jejich zpřístupnění veřejnosti o pět let později.
Horní a Dolní můstek
Pohled do děsivé hloubky lákal lidi odjakživa. Na nejvyšším místě propasti tak byl na počátku 19. století vybudován dřevěný vyhlídkový gloriet, který se ale roku 1882 zřítil. Ve stejném roce jej nahradil železný můstek z blanenských Salmových železáren, který je tu dodnes. Tento Horní můstek doplnil v roce 1899 Dolní můstek, který se nachází ve výšce 92 metrů nad spodní částí propasti a je z něj krásně vidět na celé její dno. Od Horního můstku k Dolnímu můstku se dostanete asi 300 metrů dlouhou procházkou po schodech a lesní cestě.
Chata Macocha
Vzhledem ke stoupajícímu zájmu veřejnosti o výlet k této úchvatné propasti byla v roce 1895 postavena u Horního můstku turistická chata Klubu českých turistů. Tato Útulna nabízela občerstvení i nocleh, ale počátkem 20. století už nevyhovovala zvyšujícímu se počtu návštěvníků a měla být přestavěna. Plánovanou rekonstrukci překazil požár v roce 1927, který chatu zničil. Hned v dalším roce však začala stavba nové budovy a na podzim 1928 byla tato nová „Jubilejní chata“ otevřena. Vzhledem k tomu, že se této oblasti tehdy říkalo Moravské Švýcarsko, byla postavena ve stylu švýcarských horských chat. Prohlédnout si ji, dát si něco dobrého nebo tu i přespat můžete dodnes. Chata Macocha prošla v roce 1996 rekonstrukcí a modernizací, své kouzlo starých časů ale neztratila.
Salmova stezka
Na konci 19. století byla kromě cesty spojující Horní a Dolní můstek vybudována i cesta vedoucí od horní části Macochy dolů do Pustého žlebu. Tato zhruba 1 kilometr dlouhá Salmova stezka, pojmenovaná podle jejího zřizovatele hraběte Huga Salm-Reifferscheidta, překonává převýšení 140 metrů a v dolní části musely být některé její části vytesány do skály. Právě serpentinový chodník ke konci sestupu je trochu klouzavý třeba za mokra a spadaného listí, ale jinak je cesta schůdná celkem v pohodě. Určitě ale není vhodná pro kočárky nebo hůře pohyblivé návštěvníky. Od turistického rozcestníku na konci Salmovy stezky je to už jen cca 600 metrů k Punkevním jeskyním po asfaltové cestě, kolem krásného přírodního výtvoru Čertovy branky.
Lanovka na Macochu
Komu se nechce jít pěšky dolů či nahoru, může využít svezení lanovkou. Lanová dráha spojující vyhlídku do propasti Macocha a chatu Macocha s Punkevními jeskyněmi dole v Pustém žlebu funguje od roku 1995. Během dvou minut jízdy se můžete kochat krásným pohledem na vápencové skály a hustý les kolem. Během ledna a února je lanovka mimo provoz, v březnu pak jezdí jen o víkendech, jinak je v provozu podle otevírací doby Punkevních jeskyní.
Vyhlídka Koňský spád
Když půjdete k Dolnímu můstku, kousek od něj narazíte na odbočku žluté turistické trasy. Vydejte se po ní a po zhruba 700 metrech dojdete na vyhlídku Koňský spád nad údolím Pustého žlebu. Místo je pojmenováno po tragické nehodě z 19. století, kdy se tu z vysoké skalní stěny dolů zřítil koňský povoz. Výhled sice není příliš široký, ale za procházku určitě stojí.
Pověst o Macoše
A proč se vlastně propast jmenuje Macocha? K tomu se váže stará legenda. V 17. století žil v nedaleké vsi Vilémovice ovdovělý sedlák se svým malým synem Martinem. Časem si vdovec našel novou ženu a Martínek tak získal macechu. Žena byla mladá a krásná, hodná na svého nevlastního syna ale nebyla. A jakmile se jí narodil vlastní syn, nenáviděla Martina čím dál víc. Jednoho dne jej vylákala do lesa na jahody a přivedla jej až k propasti. Tam mu ukázala krásné jahody na samém okraji, a když se pro ně Martínek natáhl, shodila jej do propasti a utekla zpátky domů. Martin měl ale ohromné štěstí, že se mu kšandy zachytily za větve keřů. Křičel o pomoc a jeho nářek uslyšeli dřevorubci pracující nedaleko v lese. Martina zachránili a přivedli zpátky do vesnice. Macešin krutý čin vesničany natolik pobouřil, že ji odvlekli k propasti a svrhli ji dolů. Ta už takové štěstí jako Martin neměla a byla potrestána smrtí. Za bouřlivých dní se údajně z propasti ozývá kvílení ducha této zlé matky. Legenda má několik verzí, podle jedné z nich macecha sama kvůli výčitkám svědomí skočila do propasti. Ale všechny se shodují v tom podstatném, nevinný hoch byl zachráněn a zlá macecha potrestána.
Kolik pravdy je na této legendě není jasné. Smutným faktem ale bohužel je, že Macocha láká řadu sebevrahů. O tomto fenoménu psal už v roce 1894 Karel Absolon a ačkoliv se přesná statistika nevede, odhadem jen za posledních asi 100 let se počet sebevražedných skoků do Macochy blíží stovce případů. Tak doufejme, že jich už nebude příliš přibývat a lidé sem budou vyrážet jen za krásami přírody a dechberoucím pohledem do hloubky propasti.
