Osladit si čaj kostkou cukru je pro nás běžné. Věděli jste však, kde kostkový cukr spatřil světlo světa? Bylo to v jedné malebné obci na pomezí Moravy a Čech, v Dačicích. To ale není jediný důvod, proč se sem vydat na výlet.
Čechy nebo Morava?
Dačice, malé město se zhruba 7 300 obyvateli, leží v Jihočeském kraji, v okrese Jindřichův Hradec. Tento nejvýchodnější konec kraje ale zároveň leží na historickém území Moravy, kam dříve patřil. Není tedy divu, že jsou Dačice přirozeným kulturním, obchodním a sportovním centrem i jihozápadního cípu Moravy. Historické jádro města je městskou památkovou zónou, které dominuje krásný empírový zámek.
Zámek Dačice
Zámek, který stojí na křižovatce Havlíčkova náměstí a Hradecké ulice, nechal na konci 16. století postavit Oldřich Krajíř z Krajku, majitel zdejšího panství. První písemná zmínka pochází z roku 1591 a hovoří o novostavbě. Nový zámek nahradil pro rodinné sídlo nedostačující prostory starého zámku. Ten byl přitom dostavěn jen krátce předtím, v letech 1572 – 1579 Albrechtem Krajířem z Krajku. Dvoupatrová renesanční budova starého zámku se sgrafitovou fasádou stojí na ulici Krajířova a dnes slouží jako sídlo městského úřadu.
Nový zámek byl také původně postaven v renesančním stylu a od svého vzniku měnil poměrně často své majitele. Krajířové jej vlastnili necelých 20 let, než jejich rod vymřel. Poté se tu vystřídalo několik dalších šlechtických rodů – Dubští z Třenbomyslic, Berkové z Dubé a Lipé a Fürstenbergové. Od nich pak zámek koupil v roce 1728 Jindřich Karel hrabě z Osteinu, který ihned zahájil jeho barokní přestavbu. Na počátku 19. století přešlo panství dědictvím do majetku rodu Dalbergů, kteří zámku vtiskli dnešní podobu. Nejdříve nechali v empírovém stylu přestavět samotnou budovu, ve 30. letech 19. století pak došlo na úpravu interiérů. Po vymření rodu Dalbergů v roce 1940 zdědili zámek Salmové, ovšem už za pět let jim byl zestátněn. Později byl zpřístupněn veřejnosti a je tomu tak dodnes.
Na zámku sídlí Městské muzeum a galerie Dačice a nabízí také prohlídkový okruh pro návštěvníky. Interiéry zámku jsou uchovány v podobě, jakou měli na počátku 20. století, kdy tu žila poslední generace rodu Dalbergů. V celkem 21 reprezentativních, společenských i soukromých pokojích je k vidění původní mobiliář, mnoho osobních předmětů rodiny i cenné umělecké a přírodovědné sbírky. Uvidíte například krásně vybavené obytné pokoje, dvě unikátní knihovny nebo sál předků s portrétní galerií. Na zámek pak navazuje zámecký park, který vybízí k příjemné procházce.
Kostel sv. Vavřince a městská věž
Zámek i celé Dačice a jejich okolí si pěkně z ptačí perspektivy prohlédnete z městské věže přiléhající k západnímu průčelí kostela svatého Vavřince. Tato 51 metrů vysoká renesanční hranolová věž byla postavena v letech 1586 – 1592 a odolala i požáru, který vedl v 18. století ke zbourání původního kostela stojícího na tomto místě už od 12. století. Dnešní kostel sv. Vavřince pochází z let 1775 – 1788 a je jednolodní pozdně barokní stavbou s půdorysem ve tvaru latinského kříže.
Kostka cukru z Dačic
Dokážete si představit mít ve spíži tvrdou homoli cukru a pro každý kousek muset brát do ruky štípací kleště, případně dláto a kladívko? Právě takto to až do poloviny 19. století vypadalo v každé domácnosti. A nebylo tomu jinak ani doma u dačického cukrovarníka Jakuba Kryštofa Rady. Když si ale jeho žena Juliana v létě roku 1841 poranila prst při sekání cukrové homole, rozhodl se to změnit. Už za pár týdnů představil svůj vynález – cukr porcovaný na malé kostičky. Kostkový cukr si rychle našel oblibu a pan Rada si jej nechal v roce 1843 patentovat. Vznik kostkového cukru si město Dačice připomíná žulovým památníkem poblíž kostela sv. Vavřince a také stálou expozicí v Městském muzeu a galerii. I my jsme si z Dačic odvezli na památku kostku cukru, kterou jsme dostali k dobré kávě v zámecké kavárně.
