Šumavou protéká několik řek a jednou z nich je i Vydra proslulá svým kamenitým korytem s mnoha peřejemi. Nejmalebnější částí toku vás provede naučná stezka Povydří, tato trasa patří mezi nejoblíbenější a nejnavštěvovanější na Šumavě. Vydat na cestu se můžete ale už z Modravy a projít si celý tok této krásné řeky s temně medovou barvou.
Řeka Vydra vzniká v Modravě a to soutokem Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka. Celková délka jejího toku je 23 kilometrů. Počítá se tedy i s hlavní zdrojnicí Luzenským potokem pramenícím na svazích hory Luzný na hranicích s Německem, který se později stéká s Březnickým potokem a spolu tvoří už zmiňovaný Modravský potok. Pod názvem Vydra teče řeka zhruba 12 kilometrů a její pouť končí v Čeňkově pile, kde na soutoku s říčkou Křemelnou společně tvoří řeku Otavu.
NS Modrava – Hradlový most
Nejznámější část toku hlubokým kaňonem s balvanitým řečištěm se nachází mezi Antýglem a Čeňkovou pilou. My jsme si ale chtěli projít celý tok řeky Vydry, tedy přesněji celou část, kdy nese své jméno. Auto jsme zaparkovali na parkovišti v Čeňkově pile a na začátek naší trasy do Modravy jsme se dopravili autobusem. Abychom si užili co nejvíce pohledů na řeku, nešli jsme po červené turistické značce vedoucí nad údolím, ale po naučné stezce Modrava – Hradlový most. Cesta nejdříve vede loukou, poté lesem přes kořeny a kameny, není tedy vhodná pro kočárek nebo při horší pohyblivosti.
Hradlový most Rechle
Naučná stezka měří necelých 2,5 kilometrů a končí u hradlového mostu Rechle. Tento krásný most z modřínového dřeva na kamenných pilířích měří 72 metrů a je replikou historického mostu, který byl v těchto místech postaven v letech 1799 – 1801 podle návrhu inženýra Josefa Rosenauera. Jeho název vznikl z německého slova Rachen znamenajícího hrábě. Ty most připomínal soustavou tyčí, které sloužily k zachytávání plaveného dříví a jeho směřování do plavebního kanálu. Vedla přes něj také cesta z Rokyty na Modravu, ale ta po vybudování silnice přes Antýgl v roce 1953 ztratila význam a most od té doby chátral, až musel být odstraněn. Svého vzkříšení se dočkal v roce 2000, kdy byla postavena jeho historicky přesná replika. Naposledy byl obnoven v roce 2022.
NS Vchynicko-Tetovský kanál
U hradlového mostu Rechle začíná naučná stezka Vchynicko-Tetovský kanál. Jak už název napovídá, vede kolem plavebního kanálu, který tu začíná a obchází nesplavnou část řeky Vydry. Vznikl ve stejných letech jako hradlový most a i za jeho stavbou stojí schwarzenberský stavitel inženýr Rosenauer. Délka plavební cesty je 13,6 kilometru a vede k řece Křemelné nedaleko jejího soutoku s Vydrou u Čenkovy pily. Necelých 2,5 kilometru od začátku kopíruje kanál tok řeky Vydry, ale vede výše po vrstevnici s mírnějším klesáním. Kolem kanálu se vine široká cesta, která je nenáročná pro pěší i rodiny s kočárky, oblíbená je také u cyklistů.
Antýgl
Řeka Vydra a Vchynicko-Tetovský kanál se od sebe definitivně odlučují u Antýglu, odtud každý míří jiným směrem. Antýgl je rozlehlý historický dvorec původně už z 15. století, kdy jej tu založili šumavští osadníci převážně německé národnosti zvaní Králováci. Dnešní podoba králováckého dvorce pochází pravděpodobně z 18. století, ale bohužel je hodně zchátralý. Kvůli tomu musel být před několika lety ukončen provoz turistické ubytovny, která se v něm nacházela. Kolem se ale rozkládá oblíbený kemp. My jsme se tu u stánku zastavili na limonádu a pokračovali dále.
NS Povydří
U mostu v Antýglu začíná další naučná stezka Povydří, která měří zhruba 7 kilometrů a končí v Čenkově pile. Řeka Vydra tu protéká hlubokým údolím se zalesněnými svahy, které na některých místech v posledních letech prořídly vinou sucha a kůrovce. Sklon řeky se zvětšuje a koryto je také více balvanité. Některé balvany jsou až několik metrů veliké a voda se mezi nimi téměř ztrácí. V jiných místech zase hučí přes peřeje a kaskády malých vodopádů, když si hledá svou cestu. V některých balvanech také během času vytvořila malé misky i obří hrnce (i když ne tak velké, jako známe třeba z horské řeky Mumlavy v Krkonoších).
Turnerova chata
Asi 1,5 kilometru od Antýglu spojuje oba břehy řeky Klostermannův most, který umožňuje odbočit na žlutou trasu vedoucí k Vlčímu výběhu v Srní. Žlutá značka se tu spojuje s červenou a s naučnou stezkou a společně vedou naše kroky dalšího 1,5 kilometru k Turnerově chatě, původní roubence z 30. let minulého století. Tady jsme se zastavili na další studené občerstvení v restauraci a na zmrzlinu v malém obchůdku hned vedle. Na chatě se můžete také dočíst zajímavosti o vydrách, po kterých řeka dostala jméno. V minulosti tu žil i slavný večerníčkový hrdina Vydrýsek, který pocházel z naší oblíbené záchranné stanice zvířat Pavlov na Vysočině. Momentálně je ale zvířecí výběh prázdný.
Čeňkova pila
Nedaleko Turnerovy chaty se nachází místo, kam chodíval známý šumavský spisovatel Karel Klostermann poslouchat zvuky řeky. Na tomto místě se můžete do zvuků přírody zaposlouchat také a to pomocí obřího trychtýře. Pak už cesta směřuje k osadě Čeňkova pila. Ta nese jméno podle objektu bývalé pily u soutoku Vydry a Křemelné, kde vzniká řeka Otava. Po ní se šumavské dřevo splavené Vchynicko-tetovským kanálem a opracované na Čeňkově pile plavilo dále do Vltavy a po ní do Prahy. Pilu na vodní pohon tu postavil v letech 1868 – 1870 obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček.
Vodní elektrárny Čeňkova pila a Vydra
Z rozhodnutí města Kašperské Hory byla na prodlouženém náhonu od pily vystavěna v roce 1912 malá vodní elektrárna Čeňkova pila. Ta byla v roce 1995 vyhlášena národní technickou památkou a dodnes je funkční. Na začátku osady na druhém břehu řeky vznikla v letech 1937 – 1942 nová malá vodní elektrárna Vydra. V té se kromě turbín vyrábějících elektřinu nachází také expozice Šumavská energie, ve které se seznámíte s historí hydroenergetiky na Šumavě. Při prohlídce nahlédnete proskleným průhledem do strojovny elektrárny Vydra a vydáte se i do strojovny Čeňkovy pily. To jsme už ale nestihli, tak třeba zase příště.
