Někomu připadá okouzlující, jinému přeplácaná až ošklivá, každopádně málokdo zůstává při pohledu na ni chladným. Chrám Sagrada Família, mistrovské dílo katalánského architekta Antoniho Gaudího a nepřehlédnutelná dominanta Barcelony, zkrátka budí emoce. Při naší cestě do tohoto města byla hlavním místem, které jsme si chtěli důkladně prohlédnout zvenčí i zevnitř. A opravdu nás ohromila svou majestátností.
Svatyně křesťanství zasvěcená Svaté rodině
Chrám Sagrada Família (Svatá rodina), celým návzem Basílica i Temple Expiatori de la Sagrada Família (katalánsky), Templo Expiatorio de la Sagrada Familia (španělsky) neboli Chrám smíření, zasvěcený Svaté rodině patří k nejnavštěvovanějším architektonickým stavbám na světě. Věřící i nevěřící návštěvníky láká svým naprosto originálním stylem, majestátní velikostí, důmyslnou hrou světel v interiéru i fascinující historií. Ta se začala psát už před více než 140 lety a chrám dodnes není dokončen. Mimo jiné okolnosti za tím stojí i fakt, že nepatří státu ani církvi a je po celou dobu stavěn pouze z darů, příspěvků a vstupného. Gaudí totiž věřil, že jeho „poslední velká svatyně křesťanství“ by měla být postavena díky lidu, ne vládám nebo církvi.
Životní dílo Antonia Gaudího
Zadavateli stavby byli v roce 1882 členové sdružení Sv. Josefa v čele se svým zakladatelem Josepem Maria Bocabellou. Původním architektem najatým na stavbu nového chrámu byl Francisco de Paula del Villar, který se s nimi ale neshodl na podobě a nákladech svého neogotického projektu. Tehdy mladý a nadějný architekt Antoni Gaudí i Cornet se stavby ujal v roce 1883. Ačkoliv nosil titul architekta teprve od roku 1878 a byl zatím autorem pouze menších architektonických zakázek, brzy si dokázal získat důvěru zadavatelů a mohl Villarovy plány radikálně přepracovat. Díky jeho ambiciózní představě se stavba proměnila ve zcela nekonvenční a monumentální dílo, které se právem stalo vrcholem jeho kariéry i života. Gaudí věnoval chrámu 43 let svého života, stál ho mnoho času a energie. Zpočátku pracoval i na dalších projektech, z nichž mnohé jako Park Güell nebo paláce Palau Güell, Casa Batlló a Casa Milà jsou chloubami Barcelony dodnes. Od roku 1914 až do své smrti v roce 1926 se ale věnoval už jen chrámu a na jeho stavbě dokonce i přespával, přesto se během jeho života stihlo dokončit jen zhruba 15 % z celkových plánů. Gaudí zemřel tragicky po srážce s tramvají, údajně když se zahleděl právě na svůj chrám.
Stavbu chrámu přerušila v roce 1936 španělská občanská válka a to až do roku 1952. Během ní byly také z velké části zničeny Gaudího původní plány a modely. Přesto se architekti pokračující v jeho díle vždy snažili co nejvíce přiblížit Gaudího původnímu projektu, který se podařilo zrekonstruovat na základě zachráněných zbytků materiálů a dříve publikovaných plánů a fotografií. Významným milníkem se pro Sagradu Familii stal rok 2010, kdy ji po dokončení zastřešení vysvětil papež Benedikt XI., který jí zároveň propůjčil titul basilica minor. A byla také zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Nyní se blíží i její dokončení, které je naplánováno na rok 2026, tedy na 100. výročí úmrtí Antonia Gaudího.
Majestátní věže
Bazilika Sagrada Família je zblízka impozantní a z dálky nepřehlédnutelná díky svým věžím, kterých bude po dokončení 18. Nejnižší věže měří zhruba 100 metrů a každá bude zasvěcena jednomu z dvanácti apoštolů. Zatím je těchto věží osm, ve dvou čtyřčlenných skupinách vždy nad jedním ze dvou průčelí. Třetí skupina se bude stavět v závěrečných fázích stavby společně s třetím průčelím. Do centrální části chrámu patří šest věží. Čtyři štíhlé věže s výškou 135 metrů náleží čtyřem evangelistům a jejich vršky zdobí symboly těchto světců, anděl u svatého Matouše, okřídlený lev u svatého Marka, okřídlený býk u svatého Lukáše a orel u svatého Jana. O kousek je převyšuje 138 metrů vysoká věž Panny Marie s osvětlenou hvězdou na vrcholu. Těchto pět věží obklopuje centrální věž Ježíše Krista, která po své dostavbě bude měřit 172,5 metrů a stane se nejvyšší kostelní věží na světě (o 11 metrů překoná momentálně nejvyšší kostelní věž Ulmské katedrály v Německu). Nebude ale nejvyšším bodem v Barceloně, tím zůstane s výškou 173 m n. m. vrchol hory Montjuïc. Gaudí si totiž nepřál, aby jeho dílo převyšovalo dílo Stvořitele.
Ohromující fasády
Monumentální jsou také průčelí baziliky, která budou po dokončení tři. Prvním z nich je průčelí Narození Páně, které vznikalo ještě za Gaudího života. Jeho fasádu zdobí opravdu velkolepá sochařská výzdoba zahrnující biblické výjevy, skupiny králů i pastýřů, zpívající a hrající anděly a spoustu symbolických a dekorativních motivů z přírody, která byla Gaudímu velkou inspirací. Fascinující jsou i dveře do katedrály s úryvky liturgických textů a přírodními motivy.
Na západním průčelí Ukřižování započaly práce v roce 1954 a jeho výzdobou byl pověřen katalánský sochař Josep Maria Subirachs. Ač na první pohled vypadá jeho hranatý styl sochařské práce naprosto odlišně od Gaudího východní fasády, snažil se respektovat původní projekt. Ostatně na různých místech katedrály je vidět, že i Gaudí do svých plánů přimíchal inspiraci kubismem.
Jižní průčelí Slávy je zatím ve výstavbě, ale po dokončení bude představovat oslavu Ježíše Krista a jeho posmrtného života, mělo by být tedy tím nejmonumentálnějším. A právě tady pak bude i hlavní vchod, protože poskytne přímý vstup do centrální lodě, kdy se vstupující ocitne naproti hlavnímu oltáři. Na první pohled to možná není poznat, ale bazilika má klasický tvar latinského kříže.
Dechberoucí interiér
Naprosto originální je i velmi členitý interiér stavby. Centrem chrámu je hlavní loď a presbytář s hlavním oltářem a varhany obklopený sedmi kaplemi. Střechu podpírají mohutné sloupy tyčící se do výšky asi 70 metrů, které se v horní části větví jako koruny stromů a obrazce na stropě připomínají květy. Zcela tu chybí základní geometrické tvary, ale zdánlivý chaos je do detailu promyšleným řádem inspirovaným přírodou. Velkou roli hraje světlo, které proniká dovnitř obrovskými okny s barevnými vitrážemi. Jakmile přes ně zasvítí paprsky slunce, rozehraje se uvnitř překrásná hra barev.
Praktické rady
Pro návštěvu Sagrady Familie jsou k dispozici různé druhy vstupenek. Můžete zvolit individuální prohlídku nebo prohlídku s průvodcem, prohlédnout si jen interiér nebo si připlatit i za vyhlídku z věže. Vstupenka zahrnující věž (nahoru výtahem, dolů po schodech pěšky) je o deset EUR dražší, ale hlavně bývá déle dopředu vyprodaná. I do samotného chrámu si ale kupte vstupenky raději vždy s předstihem, pokud chcete mít jistotu, že se dovnitř opravdu podíváte. Vstupenky na místě nelze zakoupit, není tu klasická pokladna. Kupují se vždy jen přes web nebo aplikaci a v daný den už nemusí být volná kapacita. My jsme si kupovali vstupenky asi tři dny dopředu, kdy bylo ještě na výběr několik časů. Ale to bylo v únoru, v letní sezóně mohou být vyprodané i na několik týdnů dopředu.
Vstupenka je vždy na konkrétní čas a je potřeba tu být alespoň čtvrt hodiny dopředu. Před vstupem vždy bývá fronta, protože každý návštěvník musí projít bezpečnostním rámem (jako na letišti) a případně odložit nebezpečné věci (i skleněné láhve) do skříněk. Čas uvnitř pak není nijak omezen, můžete tu být, jak dlouho jen chcete.
Návštěva Sagrady Famílie byla opravdu zážitkem, který se vryje hluboko do paměti. Rozhodně se sem ráda vrátím, až bude celá dokončená.
