Gibraltar Rock je monumentální vápencový masiv, který se zvedá do výšky více než čtyři sta metrů nad mořem. Většina návštěvníků sem míří kvůli úchvatným výhledům a volně žijícím makakům, ale skála nabízí mnohem víc, od vojenských tunelů až po fascinující jeskyně.
The Rock of Gibraltar, Gibraltar Rock nebo často jen The Rock je více než 400 metrů vysoká skalní dominanta, která se tyčí nad Gibraltarskou úžinou. Gibraltar, zahrnující kromě skály i menší území na jejím úpatí, má strategický význam už po tisíciletí, kontroluje totiž vstup do Středozemního moře. Díky tomu se zde v průběhu staletí střídaly různé národy, kultury i armády, ale od roku 1704 Gibraltar patří Velké Británii. Více si přečtěte v článku Gibraltar – kousek Velké Británie na jihu Španělska.
Jak na Gibraltarskou skálu
Nejjednodušším způsobem, jak se dostat na Gibraltarskou skálu, je využít lanovku. Ta je ale od podzimu 2025 mimo provoz kvůli rekonstrukci, která má trvat až do roku 2028. Místo lanovky se nyní jezdí taxíky, které by měly vyjít na stejné peníze. My jsme ještě jeli lanovkou, na začátku září 2025 byla stále v provozu. Za lanovku a vstup do parku jsme platili 49 liber za osobu. Lístek jsme zakoupili i na zpáteční cestu, ale nakonec jsme šli dolů pěšky. Příště bychom rovnou koupili jízdu jen nahoru, protože od jeskyně a hlavně pak od tunelů bychom se k lanovce vraceli velký kus do kopce. Jak je toto přesně u taxíků bohužel nevím.
Na Gibraltarskou skálu se dá jít i pěšky, a to buď náročnou cestou po Středomořských schodech (Mediterranean steps) od Židovské brány (Jews‘ Gate) na jižním konci skály, nebo mírnější, ale také docela zdlouhavou cestou do kopce po asfaltových silnicích od Maurského hradu (Moorish castle). Stejně ale budete platit vstupné do parku, které stojí zhruba 25 liber. Pokud si chcete užít jen výhledy a opice, můžete se sem vydat až po zavírací době parku kolem 17 hodiny a jít dovnitř zdarma. Podle nás by to ale byla škoda, protože především jeskyně Michael’s Cave a vojenské tunely určitě stojí za prohlídku.
Roztomilé i drzé opice
Prakticky celou skálu pokrývá přírodní rezervace Gibraltar Nature Reserve a důvodem ochrany jsou především magoti bezocasí (makakové magoti), jediné volně žijící opice v Evropě, kterých se tu nachází asi 250 jedinců v několika tlupách. O opice je tu opravdu dobře postaráno, protože stará pověst praví, že dokud tu budou žít, bude Gibraltar pod britskou nadvládou. Makakové jsou jednou z hlavních atrakcí, na kterou se těší všichni návštěvníci. Narazíte na ně na několika místech, my jsme první opice viděli hned u horní stanice lanovky, hodně jich bylo poblíž vyhlídky Skywalk a další jsme potkali u jeskyně St. Michael’s Cave. Údajně největší koncentrace opiček bývá u vyhlídky Apes Den, my jsme šli ale jinou cestou.
Opičky jsou roztomilé, obzvlášť mláďátka se svým nevinným kukučem vezmou za srdce. Je ale potřeba mít se na pozoru a dodržovat pravidla. Na opice se v žádném případě nesmí sahat, kvůli jejich i vaší ochraně. Na lidi jsou sice zvyklé a nechají se obdivovat a fotit z bezprostřední blízkosti, ale přece jen umí i pořádně poškrábat nebo pokousat. Toho jsme naštěstí nebyli svědky, ale jejich zlodějského umění ano a hned dvakrát. Jeden makak sedící bez zájmu na zídce najednou během vteřiny skočil lidem do kočárku a sebral v něm plastovou dózu se sušenkami, kterou odhodil až prázdnou. Druhý pak zase mistrně vytrhl turistovi právě zakoupený sáček chipsů, zkušeně si jej rozdělal a pochutnal si na obsahu. Dávat si pozor na své věci a v žádném případě neukazovat cokoliv k jídlu je tedy dalším pravidlem, které je opravdu dobré dodržovat. A schválně krmit opice je přísně zakázáno.
Výhledy ze Signal Hill Battery a ze Skywalku
Horní stanice lanovky byla postavena na původní dělostřelecké pevnosti Signal Hill Battery z první poloviny 18. století. Dnes je tu kromě kavárny a restaurace především nádherný výhled z terasy. Odtud jsme se vydali jižním směrem cestou St. Michael’s Road vedoucí po hřebenu k vyhlídce Skywalk. Tato moderní skleněná vyhlídka postavená nad strmými srázy má prosklenou podlahu, takže máte pocit, že se vznášíte vysoko nad propastí. Je odtud krásný výhled na nekonečné modré barvy Středozemního moře a na úzké východní pobřeží Gibraltaru s oblíbenou malou pláží Sandy Bay. Dlouho jsme se na vyhlídce a v jejím okolí ale nezdrželi. Silnice na hřebenu je úzká a plná minibusů, které neustále chrlí další návštěvníky, je tu tedy hodně rušno.
Dělostřelecká pevnost O’Hara’s Battery
O kousek dál na rozcestí jsme se vydali nejdříve vlevo do kopce po cestě Ohara’s Road. Na jejím konci se totiž nachází nejvýše položené přístupné místo skály, dělostřelecká baterie O’Hara’s Battery. Byla postavena v roce 1890 a to na místě původní strážní věže z konce 18. století pojmenované po tehdejším guvernérovi Gibraltaru. Dominantou pevnosti je obrovské dělo BL 9.2-inch Mark X, které dokázalo vystřelit granát o hmotnosti téměř 400 kilogramů na vzdálenost až 30 kilometrů. Šlo o jedno z nejdůležitějších pobřežních děl určených k obraně Gibraltaru během obou světových válek. Baterie byla dokonale zakomponována do skalního masivu a chráněna mohutnými betonovými bunkry se skladišti i technickým zázemím. Dnes se uvnitř nachází zajímavá expozice vojenské techniky. Bylo tu o poznání méně lidí než u Skywalku, takže jsme si přístupné útroby pevnosti i krásné výhledy z ní užili víc v klidu.
Jeskyně St. Michael’s Cave
Poté jsme se vrátili zpátky k rozcestí a po dalších asi 200 metrech směrem dolů po cestě St. Michael’s Road jsme přišli ke vchodu do jeskyně St. Michael’s Cave, která je srdcem přírodních krás Gibraltaru. Tato ohromující krápníková síň připomíná obří podzemní katedrálu a tento dojem ještě umocňuje dramatické podsvícení a hudba. Uvidíte tu obrovské stalagmity, které vyrůstají ze země jako zkamenělé sloupy, i tenké stalaktity, které visí ze stropu jako kamenné jehlice. Prostory byly známé už v antice a po staletí se k nim vztahovaly různé legendy, například o podzemním tunelu, který údajně vede až do severní Afriky.
Dnes je jeskyně přístupná veřejnosti a díky mimořádné akustice slouží také jako koncertní sál. V hlavní síni se každou čtvrthodinu odehrává ohromující audiovizuální show, která na stěnách promítá historii vzniku tohoto místa. Ještě úchvatnější je barevné představení v menším předním sále, kde krápníková výzdoba připomíná anděla. Tady jsem několikrát v úžasu sledovala, jak se pod dramatickou proměnou světel a za doprovodu podmanivé hudby zhmotňuje obrovský archanděl Michael. Před vchodem do jeskyně se nachází příjemná malá restaurace, kde jsme chvíli poseděli a dali si menší občerstvení.
Great Siege Tunnels
Od jeskyně jsme šli vpravo dolů po Spur battery Road, pak po Old Queen’s Road a na rozcetí tří cest po prostřední Queen’s Road, až jsme došli k Princess Caroline’s Battery. Ta byla zavřená, ale výhledy odtud byly opět parádní a přišly za námi i opice. Odtud je to sotva 300 metrů k jedné z největších zajímavostí Gilbratarské skály, pozoruhodným tunelům Great Siege Tunnels (Velkým obléhacím tunelům). Tyto tunely byly ručně vytesány do skály během Velkého obléhání v letech 1779 až 1783, kdy se Britové bránili kombinovaným silám Španělska a Francie.
Práce na tunelu začaly jako pokus vytvořit střeleckou pozici na místě, kam se nedalo postavit dělo zvenčí. Když si tehdejší vojáci uvědomili, že skála je dost měkká na to, aby se dala prorazit, vznikl ambiciózní projekt rozsáhlého systému chodeb. Dnes se tu nachází expozice přibližující vojenskou historii a dávné boje. Výhledy z dělových střílen doplňují dramatický příběh obrany skály a zároveň ukazují, proč měl Gibraltar tak významnou strategickou hodnotu. Procházka systémem Great Siege Tunnels je velmi zajímavá, my určitě řadíme tyto tunely mezi top cíle na Gibraltaru.
World War II Tunnels
Od tunelů se jde zpět k Princess Caroline’s Battery a odtud je to opět jen kousek po silnice Willis’s Road k další vojenské památce. Druhá světová válka proměnila Gibraltar v jeden z nejpevněji opevněných bodů celé Evropy a právě z této doby pochází rozsáhlý systém World War II Tunnels. Britská armáda tehdy významně rozšířila starší tunely vytesané během Velkého obléhání a vytvořila podzemní město, které mělo sloužit jako obranné centrum i útočiště v případě dlouhodobého obléhání. V chodbách, které dnes mohou návštěvníci procházet, se nacházely štáby, nemocnice, sklady, ubytovací prostory i generátory elektřiny, tedy vše, co bylo potřeba k udržení tisíců mužů pod zemí. Tunely jsou dodnes vybavené původními mapami, telefonními přístroji a vojenskými instalacemi, které přibližují strategickou důležitost Gibraltaru během války.
Od tunelů jsme už sešli kolem nedalekého Maurského hradu dolů do města a zamířili zpátky do Španělska. Gibraltar Rock je místo, kde se na malém prostoru koncentruje ohromné množství památek, přírodních krás a úchvatných výhledů. My jsme tu strávili asi osm hodin a zdaleka jsme neviděli vše, co by stálo za to. Každé z navštívených míst jsme si ale užili beze spěchu, abychom si ho důkladně prohlédli. Určitě tedy doporučuji vyhradit si minimálně celý den na to, abyste si v klidu prošli alespoň to nejzajímavější.
Výlet na Gibraltarskou skálu sice není úplně levný, podle nás to rozhodně stojí za to. Když si spočítám, kolik bychom třeba u nás v Česku zaplatili za samotnou jízdu lanovkou, vstupné do jeskyně, do třech vojenských památek a na vyhlídku, není ta cena zase tak vysoká. Navíc tu jsou velkou atrakcí roztomilé opice a opravdu fantastické výhledy, obzvlášť když vám vyjde takové skvělé počasí jako nám.
